Když William Branham letěl nad Francií, viděl při pohledu dolů mozaiku polí podobajících se ručně vyšívané přikrývce v různých odstínech zeleně. Řeky se vinuly mezi horami, cesty křížily krajinu, někdy prolínaly malé vesnice, jindy se znovu ztrácely v bludišti městských ulic. Oblaka podobající se bavlněným tampónům vrhala na krajinu stín jako puntíkovaný vzor. Pahorky byly, čím dal větší, dokud se neproměnily v hory. Nakonec spatřil Curyšské jezero, které připomínalo zeleno modrého hada odpočívajícího v dlouhém křivolakém údolí mezi Alpskými vrcholy. Města se těsnala kolem severozápadního břehu jezera. Netrvalo dlouho a na obzoru se ukázalo letiště. Letadlo začalo přistávat do něčeho, co připomínalo klidné údolí. Ve skutečnosti Bill sestupoval do samotného středu bouře zmatků.
Bill přistál v Curychu ve Švýcarsku v sobotu 18. června 1955. Spolu s ním cestoval Billy Paul Branham, Fred Bosworth z Floridy, Miner Arganbright z Los Angeles z Kalifornie a George Gardner z Birminghamu, New York. Arganbright a Gardner zařizovali shromáždění za podpory Mezinárodního sdružení obchodníků plného evangelia (FGBMFI). Bill měl podle plánu kázat devět dnů na největším stadiónu v Curychu. Doktor Adolf Guggenbuhl — švýcarský právník, majitel hotelu a vůdce FGBMFI — řídil záležitosti ve Švýcarsku a sloužil rovněž pro americký evangelizační tým jako překladatel.
Spory ve skutečnosti začaly již v minulém týdnu v souvislosti s příjezdem slavného amerického evangelisty Billy Grahama, který v Curychu kázal své poslední kázání v den Billova příjezdu. Bill měl toho večera chuť jít a poslechnout si proslov Billy Grahama. Avšak unaven dlouhou cestou si v odpoledních hodinách ve svém hotelovém pokoji zdřímnul a probudil se příliš pozdě, aby to do Grahamova shromáždění stihnul. Naštěstí je mohl poslouchat z rozhlasového přijímače ve svém pokoji. Když Billy Graham kázal, že Ježíš Kristus byl samotným Bohem zjeveným v lidském těle, Bill zakřičel „amen“ tak hlasitě, jak jen mohl, protože to bylo i jeho poselství.
Toho večera spatřil mocné vidění. Měl dojem, že stojí ve vzduchu a pohlíží na veliký globus. Pod ním ležela Evropa a Afrika se všemi svými pahorky a horami tyčícími se do jim určených výšek podle stupnice na tom globusu. Na nejvyšším vrcholu Alpského pohoří poblíž hranice mezi Německem a Švýcarskem stál německý orel. Tento pták sledoval muže jedoucího na koni. Muž se podobal anglickému aristokratovi oblečenému do tradičního anglického jezdeckého oděvu – červený kabát, červená čepice, bílé jezdecké kalhoty a vysoké kožené boty. Tento orel sledoval bystrým zrakem onoho muže jedoucího napříč Evropou a dolů Afrikou směřujícího k mysu Dobré naděje. Bill slyšel anděla Páně, jenž řekl: „Všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva.“1Římanům 3:23 Toto vidění jej zanechalo oslabeného, zkřehlého a chvějícího se.
V neděli ráno se probudil do hluku a rachotu kostelních zvonů; zvuky rezonovaly napříč údolím. V Curychu bylo hodně zvonů, které zvonily najednou. Bill žertoval, že milénium zřejmě začíná. Během snídaně mu doktor Guggenbuhl ukázal v novinách kousavý článek o tažení Billy Grahama, které končilo právě zde ve Švýcarsku. Tento článek neobsahoval ani jedno dobré slovo, které by mohli o kazateli Grahamovi říct. Oblek, který měl na sobě, byl příliš drahý; jeho kolínská voda byla příliš výrazná; jeho vlasy byly příliš vlnité, tak jako kdyby strávil celé hodiny v nějakém salónu krásy a nechal si to všechno upravit. Zpravodaji se zrovna tak nelíbil způsob jeho kázání. Napsal: „Pan Graham rozhazoval doširoka rukama a křičel jako obchodník nabízející na prodej mýdlo.“
Billovi nebyly útoky ze strany sdělovacích prostředků ničím cizím, ale nikdy předtím neviděl nikoho, kdo by byl kritizován tak kousavě a kvůli takovým malichernostem. Doktor Guggenbuhl vysvětloval, že se ve skutečnosti nejedná o samotný zjev a manýry pana Grahama. Billy Graham kázal svrchované Božství Ježíše Krista, což je v rozporu s naukou Švýcarské reformované církve — nejstarší, největší a nejvlivnější křesťanské denominace ve Švýcarsku. Reformované církve se přidržují učení Huldreicha Zwingliho, nejdůležitějšího reformátora celé Švýcarské protestantské reformace. Zwingli zpochybňoval Kristovo panenské narození a místo toho vyučoval, že Ježíš byl podle těla synem Josefovým a byl pouze nazván Synem Božím.
Bill si pomyslel: „Jestli kritizují muže tak uhlazeného, jako je Billy Graham, co pak řeknou o mně?“
V pondělí večer, jež bylo prvním dnem jeho kampaně, Bill promlouval ke svému obecenstvu po dobu půl hodiny a snažil se vyburcovat jejich víru a připravit je na modlitební bohoslužbu. „Neříkám o sobě, že jsem uzdravovatel; Ježíš Kristus je jediný Uzdravovatel. Neodsuzuji lékaře, nemocnice nebo medicínskou vědu — to všechno jsou pro nás Boží dary. Stejně tak netvrdím, že zaujímám místo lékařů. Ale je zde hodně věcí, které nejsou lékaři schopni vykonat. A jelikož je to pravda, máme právo prosit Ježíše o pomoc. A věřím, že On to udělá. Téměř deset let jsem Jej ve své službě sledoval, jak uzdravuje desítky tisíc lidí; slepé a zmrzačené, pokřivené, chromé a kulhavé. Viděl jsem povstat lidi, kteří byli mrtví — dva takoví byli ve Spojených státech a jeden ve Finsku. A On je tím stejným Pánem Ježíšem, jako když chodil tady po zemi, ještě dnes.“
„Během své pozemské služby Ježíš rovněž vzbudil tři lidi z mrtvých. Jairovu dceru, syna vdovy z Naim a Lazara.2Lukáš 8:40−56; 7:11−18; Jan 11:1−43 On mohl vzbudit více lidí, pokud by mu je ukázal Otec.“
„Jen si vzpomeňte, jak byl Ježíš u rybníku Bethesda; zastavil se vedle muže, který ležel na lehátku. Ten muž byl nemocen 38 let, a tak ta nemoc nebyla smrtelná. To místo bylo přeplněno lidmi, kteří byli v horším stavu než tento muž. Ježíš uzdravil pouze tohoto muže. Proč? On jej uzdravil, protože tohoto muže viděl ve vidění. Farizeové to zpochybňovali, a On jim řekl: ‚Amen, amen, pravím vám, Syn nemůže sám od sebe dělat nic, jenom to, co vidí dělat Otce.‘3Jan 5:1−19 To podobně dělá i On.“
„Buďme tedy uctiví a zaujměme správný postoj k Pánu Ježíši. Váš postoj ke kterémukoliv z Božských darů rozhodne o výsledku, jaký prospěch z toho budete mít. Ta nemocná žena, která se dotkla lemu Ježíšova oděvu, pocítila Jeho sílu. Ale voják, který Mu zavázal oči a udeřil Jej, a řekl: ‚Jestli jsi prorokem, řekni nám, kdo Tě udeřil,‘ ten voják nepociťoval nic.4Lukáš 22:63−65 To všechno záleží na tom, s jakým postojem k Němu přistupujete.“
Bill takto pokračoval dál a pokoušel se vysvětlit svou neobyčejnou službu, používaje k tomu Novozákonních příkladů. Když svolal modlitební řadu, první osoba, která přišla dopředu, byla mladá žena. Bill řekl: „Všichni si zajisté uvědomujete, že tyto zázraky se nemohou stát prostřednictvím člověka. Jsem si jist, že vy křesťané chápete, v jaké jsem teď situaci. Já zde reprezentuji vašeho Pána a Spasitele, Ježíše Krista.“
„No, tady stojí mladá žena. Nikdy předtím jsem ji ve svém životě neviděl. Žijeme od sebe vzdáleni tisíce mil. Ale Bůh nás oba zná. Je to přesně tak jako v té době, kdy se Ježíš zastavil u studny v Samaří a začal hovořit s ženou, tak dlouho až se zkontaktoval s jejím duchem. Spatřil vidění, v čem vězí její problémy, a řekl: ‚Měla jsi pět mužů a ten, s kterým teď žiješ, není tvůj muž.‘ Ona řekla: ‚Pane, vidím, že jsi prorok. Když přijde Mesiáš, On nám rovněž řekne tyto věci.‘ Ježíš řekl: ‚To jsem já.‘5Jan 4:1−26 Vidíte, zjevení těchto tajemství, bylo samotným znamením Mesiáše. On je tím stejným dnes.“
Bill promlouval k této mladé ženě stručně. A pak viděl, jak se scvrkla do vidění a bylo odhaleno její tajemství. Řekl: „Tato žena je křesťanka. Měla potíže s hrtanem — s anginou. Jedná se o záněty mandlí. Slyším, jak jí lékař říká, že musí být odstraněny. Ale vidím také, jak krvácí ve střevech.’ Ty umíš anglicky. Nejsi ze Švýcarska. Jsi z Německa. Přijela jsi vlakem a musíš se dnes večer vrátit. Doma máš babičku, která umírá na rakovinu a toužíš, aby i ona byla uzdravena. Pokud je to pravda, zvedni ruku, aby to mohlo vidět obecenstvo.‘“ Když zvedla ruku, Bill řekl: „Jdi a polož svou ruku na babičku, protože tak praví Duch svatý: ‚Když se vrátíš domů, budeš zdravá, ve jménu Pána Ježíše Krista.‘“ Pak následovalo mnoho vidění a zázraků.
Příští den kritizovaly novinové články v Curychu Billy Branhama ještě víc než Billy Grahama. Reformovaná církev jej nazvala podvodníkem a šarlatánem a zpochybňovala jeho upřímnost a motivy. Tato kritika se neomezovala jenom na velikost večerního zástupu, (který se blížil ke sto tisícům), ale zasela také semeno pochybnosti do myslí mnoha lidí sedících na tomto stadiónu.
Když se Bill chystal, aby se modlil za nuzné a nemocné, musel těžce bojovat pod tíhou jejich pochybností. Na pódiu, kde se mohl v dané chvíli soustředit na jednu jedinou osobu, jeho duch působil snadno, ale uprostřed obecenstva nepůsobil tak, jako by měl. To překáželo v celé jeho kampani, protože záměrem rozpoznání bylo pozvednout víru lidí tak, aby každý, kdo se nachází v potřebě uzdravení, ho mohl od Ježíše Krista obdržet.
Toho večera, když do modlitební řady přišla první osoba a postavila se před něj, Bill řekl: „Ten muž se ode mne začíná vzdalovat;“ to znamenalo, že toho muže sledoval, jak se zmenšuje ve vidění. „Má rakovinu, která začala v jeho boku a teď došla do jeho jater. Jestli ho Bůh neuzdraví, brzy zemře.“ Když se Bill z toho vidění probral, řekl obecenstvu: „Teď nejste schopni nic zatajit. Ten hlas, který před chvíli mluvil, to jsem nebyl já, váš bratr. To byl Ježíš Kristus, který si použil můj hlas. Co se stane dál, to záleží pouze na přístupu tohoto muže, co si on o tom pomyslí, to rozhodne o tom, co obdrží.“ Tento muž patrně věřil, že Ježíš Kristus tam byl a byl schopen ho uzdravit, protože když se za něj Bill pomodlil, řekl, že pocítil změnu.
Třetí osobou v řadě byla žena. Bill řekl: „Já o této paní nic nevím. A čím déle s ní budu mluvit, tím více mi Pán Ježíš bude skrze vidění zjevovat. Když mi Bůh zjeví, proč jste sem přišla, přijmete Jej jako svého Uzdravitele? Vidím, jak jste byla vyšetřována lékařem, který vám řekl, že musí být odstraněn váš žlučník. A vy na operaci nechcete jít, a proto jste dnes večer tady. Vidím vás teď, jak se ve svém pokoji za tuto příležitost modlíte. To je pravda. Vaše víra vás zachránila, ve jménu Ježíše Krista přijměte své uzdravení.“
Bill pocítil vlnu pochybnosti přicházející z celého stadiónu. Vypadalo to, jako kdyby mnoho lidí mělo stejný postoj, jako kdyby se postavili před fotbalovým trenérem. „Lidé, prosím, nevstávejte, neodcházejte,“ řekl Bill, „je to velice neuctivé. Vy rušíte Ducha.“ Rozpoznal problémy několika dalších lidí v modlitební řadě, a pak se obrátil zády k publiku. Poukázal na určitou část sedadel a řekl: „Co vy zde? Věříte z celých srdcí? Je to pro vás tajemné, protože jste nikdy nebyli vyučováni nadpřirozeným věcem. Vy tomu nerozumíte. Totéž Světlo, které pomazává mne, se teď přesunulo do této části publika, a to už po třetí, od té doby, co tady stojím — a vy, lidé, jste se k němu nepřiblížili. Právě teď by jeden každý z vás měl povstat a přijmout uzdravení. On je zde! Vy to musíte jen přijmout.“
Skepticismus pomalu ustupoval a víra rostla. Stovky lidí v obecenstvu vyznávalo své uzdravení v Ježíšově jménu. Když Bill udělal výzvu k oltáři, deset tisíc lidí se zvedlo a odevzdalo své životy Ježíši Kristu. Každý večer se opakovala podobná scéna. Takže koncem týdne jeho sponzoři odhadovali asi padesát tisíc lidí, kteří během této kampaně přijali Ježíše Krista jako svého Spasitele. Ne všichni tito lidé byli ze Švýcarska. V průběhu týdne proudilo do Curychu tisíce lidí, přicházeli z celé střední Evropy, aby slyšeli Billovo kázání. Miner Arganbright napočítal 180 autobusů z Německa, které byly seřazeny na parkovišti stadiónu. Během tohoto dne přijela do města taková spousta cizích lidí, že každé veřejné zařízení mělo plné ruce práce. Aby předešel jakýmkoliv problémům, které mohly způsobit jeho přítomnost, Bill trávil většinu času ve svém hotelovém pokoji, vyjma jednoho rána na konci tohoto týdne, kdy mu anděl Páně bezprostředně řekl: „Vyjdi ven a jdi k jezeru.“
Bill poprosil svého syna, aby šel s ním. Billy Paul si myslel, že to není zrovna dobrý nápad: „Táto, někdo tě pozná a pak se dáš do toho davu zamotat a bude muset zasáhnout policie, aby tě odtamtud vytáhla.“
„Dobře, ale Pán mi řekl, abych šel tam ke břehu, a tak raději půjdu.“
Neochotně, ale přece jen Billy Paul svého otce následoval. Jelikož Švýcarsko nebylo během 2. světové války bombardováno, Curych si zachoval své historické kouzlo ve výborném stavu; byla tam spousta dlážděných ulic zdobených květinami a cihlových domů, které byly stovky let staré. Oblast jezera se proměnila v turistický park se zelení a stromy, květinami a fontánami, promenádami před hotely a vzorně upravenými chodníky vedoucími k pláži. Bill se procházel podél břehu a radoval se ze slunečního svitu stejně jako malebná okolí kolem něj. Byl rád, že může být venku a že si může trochu protáhnout nohy. Billy Paul byl při pohledu na stovky lidí nacházejících se na břehu nervózní. Někteří posedávali na lavičkách, jiní leželi na dekách a další se procházeli sem a tam po břehu. Za nějakou chvíli, když ho nikdo nepoznal, se Billy Paul uklidnil.
Otec se synem kráčeli spolu dál. Nakonec se přiblížili k jednomu starému muži sedícímu na lavičce, shrbenému nad knihou, jež připomínala Bibli. Po tvářích tohoto starého muže stékaly slzy, jako třpytící se kapky rosy v ranních slunečních paprscích. Bill najednou pocítil přítomnost anděla. Jeden krok jej přenesl do jiné krajiny, ve které viděl téhož starého muže, jak bere kapesník od mladé ženy s chřadnoucí rukou; pět malých dětí se přidržovalo sukně této ženy. Vidění pokračovalo dál, odhalovalo více podrobností, dříve než ho opět zanechalo na chodníku vedle Curyšského jezera.
„Tady to je,“ řekl Bill Billy Paulovi, „Bůh mě sem poslal, abych to tady viděl.“
„Snad se nechceš přiblížit k tomuto muži a hovořit s ním, tati?“
„Ne, on přišel sem, aby hovořil se mnou. On přijel z velké dálky. Jen sleduj a dívej se, jestli pro mne nemá něco, něco, co se tyká ženské ruky.“
„Odkud to víš?“
„Byl jsem zasažen viděním. Pojďme. Dívejme se na jezero a procházejme kolem něj.“
Bill hleděl do modré vody. Břeh jezera byl křivolaký a odhaloval tam někde vzadu jeho daleký konec a vysoké hory tyčící se vysoko nad hladinu vody. Toto horské pohoří lemovalo mnoho stromů a keřů a několik vodopádů padalo ze strmých útesů. Brázda po motorovém člunu rozčeřila vlny, které narážely na břeh.
Billy Paul řekl: „Tati, ten muž jde za námi.“
„Já o tom vím. Když se dostaneme tam za tu zatáčku, přejdeme na druhou stranu po lávce a on nás po břehu předejde.“
Stezka před nimi odbočila a vedla kolem budovy, kterou obklopoval lesík. Když prošli zatáčkou, přišli k lávce, která vedla k úzkému zálivu jezera. Když byli za polovinou lávky, neznámý muž je dostihl: „Bratře Branhame,“ řekl těžkým anglickým akcentem. Bill se otočil čelem k němu. Muž se mu představil a řekl, že je z Ruska. Jako zázrakem se několika stovkám Rusů podařilo získat víza a přijet na tato shromáždění do Curychu. Tento starý Rus vytáhl ze své brašny bílý kapesník a podal jej Billovi. Řekl mu, že doma zůstala matka s těžkou zlomeninou ruky, která se nechce uzdravit. Řekl, že nyní je ruka seschlá a neužitečná a že je pro ni velice těžké se starat o jejich pět malých dětí. Tento starý muž si přál, aby se nad tímto kapesníčkem pomodlil, a pak aby ho roztrhal na šest kousků. Věřil, že až se vrátí do Ruska, Bůh použije těch šest pomazaných kousků k uzdravení té zmrzačené matky a požehná těch pět dětí.
Bill se za ten kapesníček pomodlil, roztrhal ho na kousky a podal zpět tomu muži. Pak se zeptal: „Odkud jsi věděl, že budu ve Švýcarsku?“
„Slyšeli jsme to ve švýcarském rozhlase.“
„A ty jsi už někdy dřív slyšel nějaké mé kázání?“
„Ano. Jednou ses modlil za mrtvého chlapce ve Finsku a Bůh jej přivedl zpět k životu. Tento příběh proniknul hluboko do vnitrozemí Ruska. Po celá léta jsem se chtěl s tebou setkat, ale jak je možné se dostat za železnou oponu? Komunisté mi nikdy Ameriku navštívit nedovolili. A pak jsme se dozvěděli, že budeš ve Švýcarsku. Dnes se stal zázrak.“
Bill přemýšlel o muži u rybníku Bethesda a o té ženě, která se dotknula Ježíšova roucha.6Jan 5:1−19; Matouš 9:20−22 Jako tito dva lidé v dávné době, tak ten postarší Rus přistoupil k Božím zaslíbením se správným postojem.