VĚRNÝ SVÝM SLOVŮM přinášel William Branham v Jeffersonville svá doktrinální kázání, kde ho jeho shromáždění milovalo natolik, že sedělo tiše během jedné jediné bohoslužby někdy dvě i tři hodiny. Bill by nekázal tak dlouhá kázání, kdyby nepořizoval nahrávky na magnetofonových páscích s těmito poselstvími pro budoucnost. Cítil se puzen k uskladňování duchovního pokrmu a věřil, že Bůh se postará o to, aby byl rozdělován, až nastane to vhodné období, a to podle Božího svrchovaného plánu.
V neděli ráno 7. července 1963 kázal Bill na téma „Obžaloba“. Své kázání začal čtením 33. verše 23. kapitoly Lukášova evangelia: „Když pak přišli na místo zvané Lebka, ukřižovali Ho tam, i ty zločince — jednoho po pravici a druhého po levici.“ Bill použil z tohoto čtení pro svůj námět čtyři slova. Tam oni ukřižovali Jej.1Dle znění anglické Bible Tam — na tom nejsvatějším místě na světě; oni — ti nejvíce nábožní lidé na světě; ukřižovali — tou nejpotupnější smrtí na světě; Jeho — toho nejsvatějšího muže na světě. Jak se mohlo něco takového stát?
Ve Skutcích 2:22, 23 Petr žaloval své pokolení, když řekl: „Izraelité, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského, toho muže, kterého mezi vámi Bůh prokázal divy, zázraky a znameními, které skrze něho Bůh dělal uprostřed vás, jak sami víte, toho jste, vydaného z Božího uloženého rozhodnutí a předzvědění, vzali a zabili ukřižováním skrze ruce bezbožníků.“ A pak Bill poukázal na analogii mezi tamtím dnem a dneškem a řekl: „Vznáším obžalobu proti dnešním církvím. Neobracím ji proti hříšníkům, kteří se v nich nacházejí. Mluvím to k církvi. Žaluji tuto generaci kvůli druhému ukřižování Ježíše Krista.“ Možná řeknete, že to není možné. Ježíš nemůže být znovu ukřižován. Přesto však v 6. kapitole epištoly k Židům, ve verši 4. až 6. se říká, že to je možné: „Neboť pro ty, kdo byli jednou osvícení, okusili ten nebeský dar, stali se účastníky Ducha svatého a okusili dobré Boží slovo i zázraky budoucího věku, je nemožné, aby když odpadnou, byli znovu obnoveni k pokání, poněvadž by pro sebe znovu křižovali Božího Syna a vystavovali Ho potupě.“
Podívejte se na to, co se přihodilo v tom prvním věku. Lukáš řekl: Tam Jej oni ukřižovali. Proč byl Jeruzalém tím nejsvatějším místem na světě? Stál tam chrám; stál tam oltář, kde kněží z pokolení Lévi přinášeli oběti býků, kozlů, beránků, holubic kvůli zadostiučinění za hříchy lidí. Zapamatujte si, že Bible o tom učí. Existuje pouze jedno jediné místo, na němž se Bůh setkává se ctitelem, a to místo se nachází pod prolitou krví nevinné oběti. Krev těchto přirozených beránků se hodila až do této hodiny, v níž Ježíš, Beránek Boží, zemřel. Přesně v tom okamžiku se to změnilo. Ten starý systém se stal v tu chvíli zastaralý a byl nahrazen novou a živou cestou — vírou v krev zmrtvýchvstalého Syna Božího, a přesto Židé slepě pokračovali ve svém starém systému a nepřihlíželi k této změně. Bill řekl: „Dnešní církve dělají totéž, dokud nebude odsouzeno organizované náboženství a nebude mu dokázáno, že vzdává Kristova Slova. Pak bude platit Slovo, pouze Slovo. V den ukřižování ten starý velikonoční beránek pominul a naším Beránkem se stal Kristus. A toho dne, kdy denominace ukřižovaly Slovo Boží, přijaly vyznání víry místo Slova, přesně v ten den došlo Slovo do plnosti svého účinku. To se stalo právě teď“ — (tím byly myšleny předchozí tři měsíce, kdy došlo k otevření sedmi pečetí).
Tam oni ukřižovali Jej. Kdo to byli ti oni? To byli nejlépe vyučení bibličtí učenci tamtoho času. Pokud mohl být po této stránce nalezen někdo povolanější, měl by to být právě farizeus, saduceus nebo rabín. Oni byli těmi kazateli a duchovenstvem toho dne. Byla to jejich povinnost, aby vedli lidi k pravdě. Jaký je to protiklad! Tvrdili, že uctívají Boha, a byli to právě oni, kteří ukřižovali toho, o němž tvrdili, že Ho uctívají. A copak se totéž neděje dnes? Kazatelé, kteří by to měli dobře vědět, odsuzují Slovo ze svých kazatelen a říkají: „To je přece fanatismus. Držte se od toho zdaleka.“ A když tohle dělají, křižují v roce 1963 Ježíše Krista znovu a jsou stejně tak trestuhodní jako tamti lidé v Ježíšově době.
Tam Jej oni ukřižovali. Nejdřív se Mu posmívali a pak Ho s vyloučením veřejnosti bili. Potom mu svlékli oděv a pověsili Ho na kříži, což bylo veřejnou potupou. Bill řekl: „To je totéž, co udělali dnes svými vyznáními víry. Svlékli dobrotu a šaty Evangelia tím, že se pokusili tyto věci postavit do jiného věku; a když to udělali, pověsili Ho znovu na kříž.“
A proč Ježíše ukřižovali? Přivedla je k tomu závist a předsudky. Zamysleme se nad Jeho soudním přelíčením. Jakého druhu byla obžaloba, která byla proti Němu vznesena? Oni Ho odsoudili za to, že byl rušitelem sabatu a protože ze sebe dělal Boha. (On Bohem byl a sabat porušil, protože byl Pánem sabatu). A tak našli vinu na Muži, jenž byl Slovem. Teď hledají vinu na Slově, které působí skrze člověka. Jak tito učedníci poznali Ježíše Krista? Poznali Jej díky Jeho skutkům, jež byly důkazem, kým On byl. Totéž platí pro dnešní den.
Bill řekl: „Žaluji tuto rotu ordinovaných kazatelů. Díky svým denominačním vyznáním víry křižují lidem samotného Boha, o němž tvrdí, že Ho milují a že mu slouží. Žaluji tyto kazatele ve jménu Pána Ježíše, protože tvrdí, že dny zázraků patří minulosti a že vodní křest ve jménu Ježíše Krista není správný, protože nahrazují Slovo vyznáními víry; žaluji je za křižování Pána Ježíše podruhé. Mají krev Ježíše Krista na svých rukou. Veřejně křižují Krista; berou lidem to, co jsou povinni jim dávat a nahrazují to nějakou náhražkou, a to kvůli popularitě a stravence.“
Tam Ho oni ukřižovali. Ježíš Kristus byl Bohem zjeveným na podobenství těla kvůli tomu, aby odzrcadloval Slovo Boží pro ten věk, aby ten věk mohl uvidět Boží zaslíbení. A Duch svatý dělá totéž v dnešní době. Je to Duch Boží na tom samém Slově a snaží se najít někoho, v němž by mohl přebývat a který by se stal v tomto věku tímto odzrcadlením a byl důkazem toho, že Ježíš Kristus je tentýž včera, dnes i navěky.2Židům 13:8 Ježíš řekl: „Kdo věří ve mne, skutky, které dělám já, i on dělat bude; a bude dělat větší skutky než tyto, neboť já jdu ke svému Otci.“3Jan 14:12
Lidé si neuvědomují, že odmítnutí, kterékoli částí Slova je odmítnutím Krista, protože On je Slovem. Tak mnozí křesťané se nechávají pokřtít ve jméno Otce, Syna a Ducha svatého, jenž je katolický výplod, a tím odmítají Petrovo přikázání: „Aby činili pokání a nechali se pokřtít ve jménu Ježíše Krista na znamení odpuštění hříchů a přijali dar Ducha svatého.“4Skutky 2:38 Jak si může křesťanská žena ostříhat vlasy, potom, co se dozvěděla, že apoštol Pavel tuto věc odsoudil.5Korintským 11:5─15 Jak si může křesťanská žena obléknout na sebe kalhoty, když Bible jasně říká, že je to ohavnost před Pánem, aby si žena oblékala mužský oděv.6Mojžíšova 22:5 A to je jen několik detailů mezi mnoha jinými. Když nábožensky založení lidé odmítnou Slovo, pak jim zůstává pouze „forma pobožnosti, ale zříkají se její moci“.7Timoteovi 3:5
„A proto,“ Bill řekl, „žaluji tuto rotu kleriků dnešního dne. Žaluji toto pokolení ve jménu Ježíše Krista skrze autoritu Božího Slova; vy Ho křižujete znovu. Tím, že vyzdvihujete vaše vyznání víry, křižujete Slovo, takže ono ztrácí účinek, jímž by mělo na lidi působit.“8Matouš 15:1─9
Na konci nabídl stejné řešení, jež Petr přinesl před tak dávným časem. Bill řekl: „Vyzývám toto pokolení k pokání a návratu k pravdě Slova. Vraťte se k víře našich otců. Vraťte se k Duchu svatému, protože Bůh je neměnný. Když On řekl: ‚Tato znamení pak budou provázet ty, kdo uvěří,‘ On tomu musí zůstat věrný po celou věčnost.9Marek 16:17, 18 Je to Jeho Slovo.“
Jeho závěrečná modlitba odhalila prázdnou nádobu, teď tolik vyčerpanou a křehkou před Pánem, která se vylila pro tyto lidi. „Bože,“ modlil se, „mnozí lidé nacházejí cestu zpět do tvého Slova, což je jediná cesta života. Otče, Ty víš, že jsem tyto věci neřekl kvůli nějaké své krutosti. Řekl jsem je s láskou. Prosím, Bože, za tyto lidi, aby tomu porozuměli a přijali nápravu. Když jsi byl zavěšen na kříži, prosil jsi: ‚Otče, odpusť jim, protože jsou slepí a neví, co dělají.‘10Lukáš 23:34 Prosím za tyto dnešní kazatele, jež křižují znovu Slovo tím, že berou své vyznání víry a denominační nauky jakožto náhražky za Slovo života. A potom kritizují pravdu, kterou Ty potvrzuješ. Prosím za tyto kazatele a za jejich sbory, abys je pozval znovu na svatební večeři. Kéž by tentokrát přišli a nehledali výmluvy.“
„Prosím, Bože, aby na každém místě, kde budou poslouchat tato slova (jak ti, kteří jsou tady přítomní, tak i uprostřed těch, kteří uslyší tento zvukový záznam), aby Duch svatý povolal každou osobu, která je předurčená před založením světa, kdy její jméno bylo vloženo do Beránkovy knihy života. Ať uslyší ten Boží hlas promlouvající dnes — ten tichý jemný hlas, který říká v jejich srdcích: ‚To je ta cesta, jděte po ní.‘11Královská 19:11─13; Izaiáš 30:21; Jeremiáš 7:23; Kolossenským2:6 Vyslyš, Otče, prosím o to v Ježíšově jménu.“
17. července 1963 Bill vysvětlil, co ho vedlo ke kázání, jež nazval „Pavel, vězeň Ježíše Krista“. Když Pavel psal Filemonovi, použil tento výraz ve svém pozdravu. I když Pavel psal tento dopis za svého pobytu ve vězení, neodkazoval se na své fyzické místo, v němž se nacházel. Myslel tím, že byl vězněm vůči Slovu Ježíše Krista, protože Kristus je Slovem. Pavel byl svázaný s Ježíšem Kristem, svým Spasitelem, poutem tak hluboké lásky, že mohl dělat pouze to, co mu řekl Ježíšův Duch. Totéž může být řečeno o každém muži a ženě, kteří se skutečně setkali s Pánem Ježíšem.
TEĎ, KDYŽ HO JIŽ BŘEMENO kázání „Obžaloba“ tolik netížilo, mohl se Bill radovat z letního období. Popravdě řečeno uvažoval o tom, že by zůstal v Jeffersonville do konce roku. Měl tady sbor, který rád přijímal jeho kázání, a v Tucsonu neměl žádný sbor, který by mohl nazvat svým domácím. Odjel do Tucsonu na příkaz Páně; nicméně je možné, že už naplnil vše, co Pán tam od něj vyžadoval. Snad by mohl zůstat tady v Jeffersonville, kde by mohl svobodně kázat. Věděl o tom, že jeho manželka a děti by z toho měli radost; měli tady přece tolik přátel.
Když se o tom zmínil Medě, opatrně odpověděla: „Bille, vím, že tě Bůh poslal do Arizony, jenže ti ještě neřekl, aby ses vrátil zpět. A to mi dělá starosti.“
Bill odpověděl: „Myslel jsem hlavně na děti a na tebe. Já budu sloužit Pánu, kamkoliv půjdu.“
Po několika minutách spatřil Ohnivý sloup, jenž psal něco na stěně jeho obýváku. Ještě dlouho potom, co zmizela planoucí písmena, zůstala tam slova — jako vypálena v jeho paměti. Pán napsal: „Vrať se do Arizony.“
V průběhu posledního červencového týdne si určil jeden den na setkání s dvaceti lidmi, kteří jej prosili o soukromé pohovory. Tito lidé nebyli členy jeho shromáždění. Byli to příchozí ze všech koutů země. Před začátkem prvního pohovoru strávil hodinu na modlitbě a prosil o moudrost. Duch svatý odpověděl na jeho modlitbu tím, že mu otevřel bránu do rychlejší dimenze a ukázal mu každou otázku, jež mu jednotliví lidé dnes postaví. Každou otázku s odpovědí napsal na jednotlivý list papíru a pak poznámkový blok odsunul. Každé osobě byla vyznačena půlhodina. Když nadešel ten čas, Bill sáhl po poznámkovém bloku, vytrhl první list a podal ho překvapené osobě. Otázka, o níž si chtěli promluvit, tam už byla napsána a pak následovala Billova odpověď. A to byl důkaz toho, že odpověď pochází od Boha.
28. července 1963 kázal své mistrovské kázání, jež pojmenoval „Kristus je zjevené tajemství Boží“. Byl to vrchol všeho, co ho Bůh naučil. Řekl: „Toto kázání objasňuje, proč jsem řekl to, co jsem řekl a proč jsem udělal to, co jsem udělal.“
Jako kontext kázání četl z epištoly ke Kolossenským 1:15 až 29 slova, která mluví o Kristu…
[15] On je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření.
[16] Jím bylo stvořeno všechno, co je na nebi i na zemi, věci viditelné i neviditelné, jak trůny, tak panství, jak vlády, tak mocnosti − všechno je stvořeno skrze něj a pro něj.
[17] A on je přede vším a jím všechno stojí;
[18] On je hlavou těla církve, On je počátek a prvorozený z mrtvých, aby ve všem držel prvenství.
[19] Vždyť Otci se zalíbilo, aby veškerá plnost přebývala v Něm
[20] a aby Jeho prostřednictvím všechno smířil se sebou. Skrze Něj způsobil pokoj, když krví Jeho kříže usmířil to, co je na zemi, i to, co je na nebi.
[21] I vás, kdysi odcizené a nepřátelské v mysli kvůli zlým skutkům, nyní již usmířil
[22] svým pozemským tělem skrze smrt, aby vás postavil před svou tváří svaté, neposkvrněné a bezúhonné –
[23] pokud ovšem zůstáváte založení a pevní ve víře a neodchylujete se od naděje evangelia, jež jste slyšeli, jež bylo vyhlášeno všemu stvoření pod nebem a jehož jsem se já Pavel stal služebníkem.
[24] Nyní se tedy raduji ve svých utrpeních pro vás a svým tělem doplňuji to, co zbývá z Kristových soužení pro Jeho tělo, jímž je církev.
[25] Jejím jsem se stal služebníkem, vzhledem ke správcovství, jež mi bylo pro vás dáno od Boha, abych naplnil Boží slovo –
[26] to tajemství, jež bylo po věky a pokolení skryté, avšak nyní bylo zjeveno jeho svatým,
[27] jimž si Bůh přál oznámit, jaké je bohatství tohoto slavného tajemství mezi pohany: je to Kristus ve vás, ta naděje slávy.
[28] Jeho kážeme, napomínajíce každého člověka a učíce každého člověka ve vší moudrosti, abychom každého člověka postavili dokonalého v Kristu Ježíši.
[29] A právě proto pracuji a bojuji podle Jeho moci, která ve mně mocně působí.
BILL VYUČOVAL, že předtím než vznikly atomy, Bůh osnoval plán, aby vyjádřil sebe jako Otec a Syn a Spasitel lidstva, stejně tak jako Utěšitel, Lékař a Přítel a nakonec milující Manžel pro svou nevěstu. On vetkal tento plán do osnovy ve formě tajemství, jež pomalu odhaloval napříč věky lidských dějin. Celistvost Bible vyjadřuje Boží velký záměr zjevení Jeho samotného v Kristu.
Bill řekl: „On je svrchovaným tématem celé Bible. Pokud čtete Bibli a nevidíte Krista v každém jejím verši, vraťte se a čtěte znovu, protože jste něco minuli. Bible je Kristus. On je Slovem. Když čtete: ‚Na počátku Bůh stvořil…‘ Zde je Kristus. Vidíte? Od prvního verše do posledního ‚amen‘ ve Zjevení — každé jednotlivé slovo vydává svědectví o Ježíši Kristu.“
Bill vysvětlil, jak skutky každého starozákonního věřícího svým způsobem nastiňovaly Krista. Například, když Mojžíš vystoupil na horu Sinaj a přijal od Boha deset přikázání, to předcházelo Ježíše, když kázal své kázání na hoře v Galileji a říkal: „Slyšeli jste, že předkům bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.‘ Já vám však říkám, že každý, kdo by se chtivě podíval na ženu, už s ní zcizoložil ve svém srdci.“12Mojžíšova 20:14; Matouš 5:27, 28 Když Jan křtil Ježíše v Jordánu, tento akt naplnil předobraz Starého zákona, kdy obětní beránek musel být umytý.13Mojžíšova 29:15─18; Matouš 3:13─15 Ježíš řekl: „Zkoumáte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte věčný život, a ona svědčí o mně.“14Jan 5:39
Když Bůh stvořil vesmír, měl ve své mysli trojí záměr. Zaprvé, chtěl zjevit sám sebe lidem tím, že se vyjádřil ve svých atributech. Nemohl to udělat jako Jahve Bůh, který naplňoval celý prostor, čas a věčnost. On zůstává tak hluboce zahalen tajemstvím, že do toho nikdo nemohl proniknout. Jak by také mohli pochopit Bytost, která vždycky existovala. A proto vyjádřil své Otcovství tím, že se stal Synem člověka. A proto Ježíš sám sebe nazýval Synem člověka.15Příklady z Matouše 8:20; 9:6; 11:19; 12:8, 32, 40; 16:13, 27, 28; 17:9, 12, 22; 18:11; 20:18, 28; 24:27, 30, 37, 39, 44; 25:13, 31; 26:24, 45, 64. Existují mnohé další odkazy v evangeliu Marka, Lukáše a Jana. Bůh chtěl sám sebe ztotožnit s lidskou Bytostí skrze zjevení sebe sama v Kristu.
Zadruhé, Bůh chtěl žít v lidech a tímto způsobem docílit svrchovanost v těle věřících, jež nazval svou nevěstou. Na počátku to mohl udělat v Adamovi a Evě, ale pak je hřích oddělil od Jeho přítomnosti. Proč Bůh nezachoval Adama a Evu v čistotě? Kdyby to udělal, nikdy by nemohl vyjádřit plnost svých atributů. On byl Synem, Spasitelem a Uzdravitelem, a to mohl vyjádřit pouze skrze Krista. Rozumíte? Všechny věci jsou provázány s touto osobou Ježíše Krista. Boží velký záměr se vždy zakládal na tom, aby zjevil sám sebe — zaprvé v Kristu, jako plnost Božství tělesně, a pak v lidech, kteří přijmou Kristova Ducha svatého do svého nitra. Tito zvláštní lidé dělají Ježíše Krista tím svrchovaným ve svých životech. Od začátku Bůh neúnavně směřoval k tomuto cíli. A tak může být oslaven v lidech, kteří umožní Ježíši Kristu tuto svrchovanost, to znamená, že On zaujme prvenství nad a před všemi věcmi.
Zatřetí, Božím záměrem bylo obnovit Království zpět do takového stavu jako v Edenské zahradě, aby se mohl Jeho lid s ním znovu procházet ve večerním chládku jako Adam s Evou před svým pádem. Kvůli tomu vyjádřil Bůh sám sebe skrze věky, jako Otec a Syn a Duch svatý. Otec a Duch svatý, to je jeden a tentýž Duch. Rozumíte tomu? To nejsou tři bohové; je to jeden Bůh, který vyjadřuje sám sebe ve třech atributech. Bůh vyjádřil sám sebe v Ježíši Kristu, který byl Otcem, Synem a Duchem svatým — plností Božství tělesně.16Kolossenským 2:9 Teď plnost Božství tělesně přebývá v Jeho Církvi (v nevěstě), a ona se podvoluje Jeho svrchovanosti. Všechno, čím byl Bůh, vlil do Krista. A všechno, čím je Kristus, On vlévá do své Církve (tím má na mysli jednotlivé věřící, nikoliv skupiny).
Sám Otec vydává svědectví, že Ježíš Kristus musí mít toto prvenství. Když Petr, Jakub a Jan vystoupili s Ježíšem na vrchol hory, učedníci spatřili ve vidění Mojžíše a Eliáše, kteří stáli s jejich Pánem. Mojžíš znázorňoval Zákon, Eliáš znázorňoval proroky. Pak Mojžíš a Eliáš zmizeli a zanechali Ježíše Krista zářit samotného. A najednou z oblaku promluvil hlas: „Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte.“17Matouš 17:1─5; Marek 9:2─8
Ježíš Kristus je plně projeveným Bohem. Vzpomínáte si, jak Petr obdržel své velké zjevení? On řekl: „Ty jsi Kristus, ten Syn živého Boha.“ Ježíš odpověděl: „Požehnaný jsi, Šimone, protože ty jsi to neobdržel od nějakého člověka, ale můj Otec, který je v nebesích, ti to zjevil. A já na té skále postavím svou církev (na zjevení, kdo já jsem) a brány pekel ji nepřemohou.“18Matouš 16:13─18; Marek 8:27─29 Všimněte si, jak Ježíš řekl: „Šimone, jsi požehnaný.“ Toto zjevení přichází ke každému věřícímu jednotlivě, nikdy skupinově. Kristovo ztotožnění je s jednotlivcem — s mužem nebo ženou, kteří jsou natolik vydáni Boží vůli, že samotné Slovo se v této osobě projevuje. Proti této nauce se staví celé peklo, ale ona je pravdivá.
Čím je tedy znovuzrození?19Jan 3:1─21; 1. Petrova 1:23 Ono je tvým zjevením, že Ježíš je tím Kristem. Ty jsi znovuzrozen, když Ježíš Kristus (který je Slovem) ti osobně zjevuje sám sebe.
Kristovo tělo má mnoho údů; každá osoba v něm je individuálně vedena Duchem Božím, a přesto všichni společně drží krok s Jeho Slovem. Jak se může nějaká osoba stát částí tohoto vznešeného plánu? „Všichni jsme totiž byli v jednom Duchu pokřtěni do jednoho těla — ať už Židé nebo pohané, a všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.“20Korintským 12:12─14
Jelikož Ježíš Kristus je Hlavou těla (které je Jeho Církvi, Jeho nevěstou), pak toto tělo nevěsty musí následovat tuto Hlavu, protože Církev je částí Jeho zmrtvýchvstání a částí tohoto tajemství. Právě tak jako Bůh zjevil sám sebe skrze Ježíše Krista a vzkřísil Ho Slovem, tak On zjevuje sám sebe své Církvi a křísí ji tímtéž Slovem. Nevěsta je částí Jeho trojitého tajemství. A proto tělo nemůže uznat jinou vrchnost kromě Slova, protože Hlava a tělo jsou spojeny.
Ježíš Kristus byl v prorocích, byl v Žalmech, byl v historii; On je tady teď a bude ve věkách, které nastanou, a to z Něj dělá toho stejného včera, dnes i navěky. Jestli On je ústředním tématem Bible a pokud je Bible v nás, pak On by měl být hlavním tématem všeho, o čem přemýšlíme, co mluvíme a co děláme. Kristus by měl být prvořadým tématem našich životů.
Na konci tohoto čtyřhodinového poselství Bill řekl: „Nezapomeňte na to, co vám Bůh přikázal, malé děti, milujte se vespolek.21Janova 3:11; 18:23, 24; 1. Janova 4:7, 11, 12; 2. Janova 1:5 Milujte jeden druhého, i když je někdo na omylu; ať je svatý nebo hříšný, jestli je člověk na omylu, milujte ho přesto. Neúčastněte se jeho hříchu, ale něžně, ne s hořkostí a výtkami, ale s něžností mu řekněte o naději života, jež se nachází ve vašem nitru skrze Ježíše Krista a která nám byla zjevena Duchem svatým. Pokud máš problémy s tím, abys ho miloval, pros Boha v modlitbě, aby ti pomohl, protože Bůh miluje hříšníka.“
Pak vedl Bill své shromáždění v písni „Vezmi jméno Ježíš s sebou“. Na konci první sloky řekl: „A teď vám prozradím malé tajemství.“ A na konci druhé sloky řekl: „Všechno je projeveno v Kristu: Bůh, Bible, Církev a všechny jiné hodnotné věci jsou projeveny v Kristu.“ Na konci třetí sloky řekl: „Jestli se ohlédnete dozadu na hodiny, jsou přesně 2 hodiny — konec druhého tažení; třetí tažení je tady.“
NÁSLEDUJÍCÍHO DNE (v pondělí 29. července 1963) William Branham odcestoval do Chicaga, kde kázal sedmkrát, od 31. července do 4. srpna. Ačkoliv tato shromáždění měla evangelizační ráz, spolu s modlitebními řadami a nadpřirozeným rozpoznáváním, jeho kázání přesto obsahovala prvky a odkazy na věci, jímž se naučil v průběhu otevření sedmi pečetí. Bill nebyl schopen v sobě potlačit ani se vyhnout dopadu těchto sedmi nadpřirozených zjevení na jeho život.
Po zbytek léta kázal ještě pět výjimečných kázání, které zahřímaly z kazatelny Branhamovy modlitebny: „Znamení času sjednocování“, „Jak mohu zvítězit?“, „Dokonalá víra“, „Znamení“ a „Zoufalství!“. V kázání „Dokonalá víra“ se vrátil ke svému důvěrně známému tématu z Marka 11:23, kde Ježíš řekl: „Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře,‘ a nepochyboval by ve svém srdci, ale věřil, že se děje to, co říká, bude mít, cokoli řekl.“ Od doby otevření těch sedmi pečetí získal tento verš v jeho myšlení hlubší význam.
V neděli ráno 1. září 1963 kázal v Jeffersonville „Znamení“. Bill přečetl text z 12. kapitoly 2. Mojžíšovy, kde Bible pojednává o tom, jak se děti Izraelského národa nakonec vymanily z egyptského otroctví. Mojžíš poručil každé rodině zabít beránka a pomazat trochou beránkovy krve zárubně dveří jejich domů. Mojžíš řekl, že anděl smrti bude procházet této noci zemí a zabije každého prvorozeného syna v Egyptě, včetně každého prvorozeného z Izraelského národa. Jediné bezpečné místo se bude nacházet v domě, kde bude na zárubních viditelná beránkova krev. Bůh řekl, že tato krev bude znamením, a když uvidí tuto krev, anděl smrti mine všechny nacházející se v tomto domě.
Slovník definuje slovo znamení jako: „něco, co slouží jako označení, důkaz nebo vyjádření něčeho jiného; zkrátka znak“. Této noci v Egyptě umřel beránek jako náhrada za smrt prvorozených Izraelitů. Krev na zárubních byla znamením toho, že ti, kteří se nacházeli uvnitř domu, věřili Bohu, a skrze svou víru byli zachráněni. Oni byli ztotožnění s krví toho beránka.
Události této noci v Egyptě předznamenaly zvířecí oběti přinášené nejdříve ve stanovém příbytku na poušti a později v kamenné svatyni v Jeruzalémě. Tyto zvířecí oběti byly zadostiučiněním za hříchy těchto lidí, kteří věřili v Boha Jahve, nicméně život tohoto zvířete se nemohl vrátit do tohoto věřícího. Oni odcházeli z této ceremonie se stejnou povahou, s jakou přicházeli. Tehdy v minulosti krev jakožto chemická sloučenina stála jako znamení, že hříchy tohoto ctitele byly odpuštěny.
Ale když Ježíš Kristus, Boží beránek, byl obětován tak, že byl kolem třicátého roku našeho letopočtu ukřižován Římany, chemická sloučenina Jeho krve stekla na zem, ale Duch života, který pulzoval v Jeho duši, se vrátil zpět na věřící o Letnicích.22Jan 14:16─27; 15:26, 27; Skutky 2 Dnes je znamením pro věřícího křest Duchem svatým. Je to doslovný život Ježíše Krista, který se vrací zpět na věřícího. Jeho přítomnost v životě člověka poukazuje na to, že obětní Kristova krev byla použita vírou a ta víra byla Bohem přijata. To mění povahu tohoto ctitele a dělá věřícího novým stvořením. Znamení, to je věčný život, protože to je život samotného Boha, který je vložen dovnitř lidské bytosti. Bill řekl: „Úplná poslušnost vůči celému Božímu slovu tě opravňuje ke znamení. Zaprvé, čiňte pokání a dejte se pokřtít ve jménu Pána Ježíše Krista, a pak jděte dál. Úplná poslušnost vůči Slovu, jímž je Kristus, tě uvede do Krista.“
Zatímco Bill vztahoval tuto biblickou lekci na dnešní dobu, zdůrazňoval, že každý potřebuje vejít pod toto znamení. Křest Duchem svatým to není nepovinná záležitost. To je věc zásadního významu. To je věčný život, protože to je život samotného Boha, jenž vstupuje do věřícího. Spousta lidí si dokáže představit Boha jako nějakého dobrosrdečného dědečka, který bezmezně miluje svá vnoučata. Takovéto smýšlení je chybné. Bůh nemá vnoučata. On je Otcem a má pouze syny a dcery. Aby ses mohl stát Božím dítětem, musíš se znovuzrodit. Nemůžeš žít v nevíře a očekávat Boží dobrotu, která bude přehlížet tvé hříchy a pak tě Bůh tak jako tak vezme do nebe. Musíš věřit Božímu slovu, jinak zahyneš. Ve skutečnosti můžeš být velice dobrým člověkem. Pravidelně chodit do kostela, zpívat ve sboru, mluvit v jazycích, dokonce kázat Evangelium, ale pokud to Znamení se ve tvém životě neprojevuje, jistě zhyneš. Boží hněv je prudký a Jeho soud je věčný. Jediné bezpečí je pod Znamením. V 1. epištole ke Korintským 12:13 nám Pavel sděluje, jak se můžeme stát částí Kristova těla: „Jedním Duchem jsme pokřtěni do jednoho těla…“ Poselství zní: vejdi do Krista. Pokud opravdově věříš Božímu slovu, to Znamení pak bude aplikováno ve tvém životě.
Na začátku večerní bohoslužby Bill řekl: „Toto dnešní ranní poselství bylo pro mne vrcholovým poselstvím celé mé služby. Doufám, že jste pochopili, co znamená Znamení. Znamení je znakem toho, že krev byla použita. Bůh požadoval oběť a Ježíš zaplatil cenu prolitím své vlastní krve. Z Jeho života vyšel Duch svatý. Když je krev na tobě použitá, Duch svatý je Znamením toho, že tvoje cena byla zaplacena. Bůh tě přijal. Znamení znamená, že ty a Kristus jste jednou osobou — Jeho život v tobě působí ve tvém nitru skrze Ducha svatého. Je to pro bohaté i chudé — pro všechny, kteří to mohou přijmout.“
Pak Bill nasměroval otázku na všechny posluchače: „Jak mohu s jistotou vědět, že to Znamení mám?“ Zdůraznil, že k tomu neexistuje žádný zvláštní důkaz. Mluvení v jazycích je darem Ducha svatého, nikoliv však důkazem toho, že tam přebývá. Dary mohou být napodobeny ďáblem a jeho démony. Ale pokud někdo následuje Petrovy pokyny, které dal ve Skutcích ve 2. kapitole (čiňte pokání a dejte se pokřtít ve jménu Ježíše Krista) a jestli tato osoba požádá Boha o Znamení, Bůh je zavázán vůči svému Slovu této žádosti vyhovět.23Lukáš 11:9−13; Skutky 2:38, 39 Bill naléhal na všechny, aby se prozkoumali. Porovnejte, jaké byly vaše touhy předtím, než jste byli pokřtěni a jaké touhy jsou po tom. To vám odhalí, jestli to máte nebo ne. Samozřejmě, to Znamení ve vás zrodí ovoce Ducha: lásku, radost, pokoj, shovívavost, jemnost, dobrodiní, víru, vlídnost, zdrženlivost.24Galatským 5:22, 23 Nicméně, to Znamení vás povede neměnně do Božího poselství pro tuto hodinu. Bill vysvětlil, že poselství na tuto hodinu můžeme najít v otevření těchto sedmi tajemných pečetí, a sám Ježíš Kristus, samotné Znamení, je vrcholovým kamenem celého tohoto zjevení.
V neděli večer Bill kázal na téma „Zoufalství“. V tomto kázání ukázal, jak může zoufalství nějakého člověka přivést Boha na scénu pro tohoto jednotlivce. Znázornil tento princip příklady z Písma a z historie a z věcí, jichž byl svědkem ve své vlastní službě. V 2. Královské 4. kapitole vzal lekci z příběhu Sunamitské ženy, jejíž jediné dítě zemřelo následkem slunečního úžehu. Ona v zoufalství zašla za prorokem Elizeem a kvůli jejímu zoufalství Bůh přivedl jejího syna zpět k životu. V celém kázání zůstalo nadále Billovým tématem Znamení. Poukazoval na zoufalou potřebu každého muže a ženy po Znamení, aby bylo použito v jeho nebo jejím životě. Bill řekl: „Nemůžete upadnout do zoufalství, dokud k vám Bůh nepromluví. Ó, církvi, povstaň, hni sebou! Štípni se do svého svědomí. Probuď se v této hodině! Musíme být v zoufalství, jinak zhyneme! Přichází něco od Hospodina! Vím, že to je ‚Tak praví Pán‘. Přichází něco, a raději bychom měli být nalezeni v zoufalství. Pro jednoho každého z nás je to záležitost mezi životem a smrtí.“
Druhý den ráno odcestoval William Branham se svou rodinou na západ; opustil vlhké vedro indiánského léta a směřoval do suchého horka arizonského podzimu. Nadále však zdůrazňoval své poselství Znamení v různých kázáních v průběhu následujících šesti měsíců a pokračoval v tom ve svých zmínkách po zbývající čas svého života. Byl to opravdu vrchol jeho evangelizační služby, protože toto kázání vysvětlilo, jak můžeme přijmout křest Duchem svatým a proč je to tak důležité. Na konci nebude mít pro jednotlivce význam žádná jiná věc kromě toho, že mohl použít Znamení.
Než uplynul rok 1963, Bill ještě odcestoval do Shreveportu v Louisianě, aby kázal v Life Tabernacle. Na žádost Jacka Moora Bill vtěsnal osm kázání a svatební ceremonii do období pěti dnů, počínaje středou 27. listopadu do neděle 1. prosince. V průběhu tohoto týdne znovu promlouval na aktuální téma „Znamení“. Tento předmět stále hořel v jeho srdci, a tak si zoufale přál, aby tomu lidé porozuměli. Oni zkrátka toto Znamení musí mít!
V neděli večer naplánoval rychlou modlitební řadu, kde lidé budou moci procházet mezi dvěma řadami kazatelů, kteří se budou modlit, když budou procházet. Aby pro tuto událost připravil víru lidí, Bill pronesl kázání, které pojmenoval „Jdi, probuď Ježíše“. Vzal svůj text z Markova evangelia 4:35−41, které nám vypráví, jak se Ježíš plavil na lodi se svými učedníky, když přeplouvali na druhou stranu Galilejského jezera. Ježíš usnul na zádi lodi. Když spal, přišla bouře, jež hrozila potopením lodi. Jeho učedníci probudili Ježíše a prosili Ho o pomoc. Ježíš utišil bouři jednoduchým příkazem. A pak pokáral své učedníky z nedostatku víry. Bill ukázal svému publiku, že Ježíš je tady zrovna teď, a řekl: „Dotkněte se Jej svou vírou a sledujte, jaké zázraky se budou dít.“
Na důkaz toho měl Bill v úmyslu použít Boží rozpoznání, jež mu bylo dáno, aby mohl demonstrovat přítomnost Ježíše Krista. Mezi stovkami lidí sedícími v Life Tabernacle znal jména asi jenom tuctu lidí. Zmínil se o všech tím, že je pojmenoval (Blair, Dauch, Evans, Fritzinger, Maguire, Moore, Sothmann, Stadsklev a Wood) a poprosil tyto přátele a známé, aby se toho večera nemodlili za sebe, ale ať se raději modli, aby Bůh promluvil k těmto lidem, které Bill neznal.
Když se ukázal anděl Páně, Bill řekl: „On je tady s námi… Vidím, jak povstává. Tam u stěny po mé levé straně sedí muž, který se modlí za své plíce. Prodělal už celou řadu operací, které jeho problém nevyřešily. On se teď za to modlí. Věříte, pane? Jmenujete se Buford. Ježíš vás uzdravuje, pokud jen uvěříte. Nikdy jsem toho muže neviděl. Postavte se, jestli je to pravda.“ Muž s prošedivělou hlavou středního věku v brýlích se postavil. Zatím Bill sledoval, jak se anděl pohybuje a ubírá se do zádní části budovy; když se zastavil, Bill řekl: „Tam vzadu sedí nějaká paní, modlí se za svého manžela. Je to alkoholik. Vidím, jak se potácí. Ona se modlí za jeho osvobození. Jmenuje se Morganová. Zvedněte ruku.“ Ona to udělala. „Neznáme se, ale je to pravda. Řekněte mi, koho se dotkla?“
Toto světlo bylo viditelnou podobou anděla — to světlo se pohybovalo mezi obecenstvem a zastavilo se nad ženou sedící v jedné z prvních řad. Bill řekl: „Tady vepředu naproti mě se nachází paní, jejíž zdravotní stav je horší, než si myslí. Ona trpí hemeroidy, které se mění na rakovinu. Paní Andersonová, jestli uvěříte z celého svého srdce, Ježíš Kristus vás uzdraví.“
„Vidím tady sedícího muže, který měl ve svém životě nemalé problémy. Když byl mladší, onemocněl na příušnice, a to způsobilo poškození jeho srdce. Jeho děti, to jsou samí chlapci. Chtěl by mít holčičku. Ten pán je kazatel. Kazateli Birde, je to pravda? Ať vám Bůh splní vaši prosbu, pane.“
Pak promluvil k ženě sedící vepředu. „Vy jste přišla o čich, je to pravda, paní?“ Přikývla, že ano. Bill pokračoval: „Jste manželkou kazatele a modlíte se za své dva syny. Jmenujete se sestra Leggová.“
„To je pravda,“ ozvala se paní Leggová.
Obecenstvu Bill řekl: „Nikdy jsem ještě takovou věc ve svém životě neviděl. Věříte teď, že Jeho přítomnost je tady? Copak Židům 4:12 neříká, že Slovo Boží rozpoznává myšlenky a záměry srdce? Ježíš je v loďce. On je tady právě teď; Jeho Slovo koná to, co řekl, že bude konat — vezme tajemství srdce a oznamuje je. Ježíš Kristus je tentýž včera, dnes i navěky.“25Židům 13:8
Poznámky
- Dle znění anglické Bible ↩
- Židům 13:8 ↩
- Jan 14:12 ↩
- Skutky 2:38 ↩
- Korintským 11:5─15 ↩
- Mojžíšova 22:5 ↩
- Timoteovi 3:5 ↩
- Matouš 15:1─9 ↩
- Marek 16:17, 18 ↩
- Lukáš 23:34 ↩
- Královská 19:11─13; Izaiáš 30:21; Jeremiáš 7:23; Kolossenským2:6 ↩
- Mojžíšova 20:14; Matouš 5:27, 28 ↩
- Mojžíšova 29:15─18; Matouš 3:13─15 ↩
- Jan 5:39 ↩
- Příklady z Matouše 8:20; 9:6; 11:19; 12:8, 32, 40; 16:13, 27, 28; 17:9, 12, 22; 18:11; 20:18, 28; 24:27, 30, 37, 39, 44; 25:13, 31; 26:24, 45, 64. Existují mnohé další odkazy v evangeliu Marka, Lukáše a Jana. ↩
- Kolossenským 2:9 ↩
- Matouš 17:1─5; Marek 9:2─8 ↩
- Matouš 16:13─18; Marek 8:27─29 ↩
- Jan 3:1─21; 1. Petrova 1:23 ↩
- Korintským 12:12─14 ↩
- Janova 3:11; 18:23, 24; 1. Janova 4:7, 11, 12; 2. Janova 1:5 ↩
- Jan 14:16─27; 15:26, 27; Skutky 2 ↩
- Lukáš 11:9−13; Skutky 2:38, 39 ↩
- Galatským 5:22, 23 ↩
- Židům 13:8 ↩