Lámání pečetí

V NEDĚLI RÁNO 17. března 1963 se William Branham postavil v Branhamově modlitebně za novou kazatelnu a začal kázat cyklus na téma sedmi zapečetěných tajemství z knihy Zjevení kapitoly 6 až 8. Dříve, než začal kázat, podal vysvětlení o nově přestavěném domu Páně. Stavitel přesunul severní zeď o 10 metrů a provedl přizdívku vnějších stěn modlitebny z červených cihel. Uvnitř modlitebny teď byly stěny obloženy dřevěnými palubkami — některé věci pozměněny nebyly. Za kazatelnou visel stejný obraz, který zdobil stěnu od roku 1950. Byla to zvětšená kopie snímku zhotoveného v Houstonu v Texasu, který zachycoval nad hlavou Williama Branhama vnášející se Ohnivý sloup. Modlitebna byla vybavena stejnými sedadly v divadelním stylu (byly jednotlivé, ale spojeny dohromady), které tam už byly v padesátých letech. Bylo tam přidáno také více sedadel a každé z nich bylo samozřejmě obsazeno.

Bill řekl: „Asi před třiceti lety jsem zasvěcoval tento kus pozemku Ježíši Kristu, když to byl ještě bahnitý rybník, ve kterém rostly lekníny. Leknín je zvláštní květinou. Narodí se v bahně a musí si protlačit cestu bahnem, vodou a kalem, než se dostane na sluneční světlo a ukáže svůj půvab. Myslím si, že tady k něčemu takovému došlo. Od té doby, co jsem byl mladým mužem, se lekníny na hladině ukázaly a rozevřely své kalichy a odzrcadlily půvab té Lilie z údolí — Ježíše Krista.“

Pak vzal svůj text z Matouše 11:25, 26.

Tehdy Ježíš odpověděl: „Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům.

Jistě, Otče, neboť tak se ti zalíbilo.“

Bill pojmenoval své kázání: „Bůh ukrývající se v jednoduchosti a zjevující sám sebe tímtéž způsobem.“ Pověděl: „Mnozí lidé se minou s Bohem kvůli způsobu, jakým se zjevuje. Mají své vlastní představy, čím by měl Bůh být a co by měl udělat. Muži a ženy vždy chválí Boha za to, co udělal v minulosti a vždy vyhlíží to, co bude dělat v budoucnosti, ale nevšímají si toho, co právě dělá; a tím jim unikne. Otáčejí se zpět a sledují velké věci, které udělal, ale promeškávají tu jednoduchou věc, kterou k tomu používá. A pak se dívají dopředu, aby pochopili, jak velké věci jsou obsaženy v proroctvích o budoucnosti, a v devíti z deseti případů to již prochází kolem nich, a přitom je to tak jednoduché, že to nerozpoznají.“

Kvůli tomu použil jako příklad této zásady Jana Křtitele. Izaiáš 40:3 a 4 prorokoval, že muž, který bude předcházet Mesiáše, bude tak mocný, že způsobí, že každá hora a výšina poklesnou a každé údolí bude vyvýšeno a že vyrovná každou cestu vedoucí ke Kristu. Sedm set let později se postavil u Jordánu vousatý muž v oděvu z drsné velbloudí kůže a kázal: „Čiňte pokání, protože se přiblížilo Nebeské království.“ Janovi scházelo základní vzdělání; neměl peníze; scházela mu prestiž, výmluvnost a vystupování; a přesto Jan Křtitel naplnil každé proroctví, které o něm bylo napsáno.^{1Malachiáš 3:1; Matouš 3:3; Marek 1:3; Lukáš 1:76; 3:4; Jan 1:23} Janova služba byla tak jednoduchá, že většina nábožných vzdělanců té doby to promeškala a neuviděla působícího Boha.

Pak Bill přešel k tomu největšímu příkladu ze všech, k příchodu Mesiáše do Izraele. Ježíš se narodil v chlévě — ne náhodou, takový byl plán. Byl vychován obyčejnými lidmi, učen obyčejnému řemeslu, totiž tesařině. Když začal se svojí službou, chodil od jedné vesnice ke druhé, uzdravoval nemocné a učil lidi o Božím království. Ježíš vlastnil pouze své šaty a sandály a kromě toho už neměl téměř nic. Jeho život byl tak jednoduchý, a přesto On byl největším darem Božím, jaký byl kdy lidstvu dán. Proč nemohli vůdci té doby uvidět, že Ježíš byl Kristem, tím pomazaným Božím? Nepoznali Ho, protože vyhlíželi něco více naleštěného, něco velkolepějšího, co by zapadalo do obrazu jejich představ způsobeného jejich nesprávným výkladem Písem. Nepochopili, že Bůh vykládá svá proroctví tím, že je naplňuje.

Když si učedníci uvědomili, že jejich Mistr je opravdu tím zaslíbeným Mesiášem, ptali se Ježíše: „Proč tedy zákonici říkají, že nejdříve musí přijít Eliáš?“ Ježíš jim ale odpověděl: „Já vám říkám, že Eliáš už přišel, ale oni o tom neví.“^{2Matouš 17:10−13; Marek 9:11−13 (NBK)} Oni Ho nepoznali. Ježíš to samozřejmě dával do spojitosti s Janem Křtitelem, na kterém byl duch Eliáše. Bill řekl: „Chtěl bych vás trochu ohromit, stejně tak to bude s vytržením.^{3Korintským 15:51, 52; 1. Tessalonicenským 4:16, 17: výraz‘ vytržení’ se vztahuje k vychvácení Kristovy nevěsty před velkým soužením poslední doby, které přichází na tento svět.} Ono přijde tak jednoduchým způsobem, že nastanou soudy a lidé uvidí Syna člověka a budou si říkat: ‚Neměl k nám přijít nejdříve Eliáš? Nemělo předtím být vytržení?‘ Ježíš odpoví: ‚ To se již stalo a vy jste o tom ani nevěděli.‘ Takto se Bůh skrývá v jednoduchosti.“

Trhlina

V NEDĚLI VEČER 17. BŘEZNA 1963 William Branham kázal o trhlině mezi sedmi církevními věky a sedmi zapečetěnými tajemstvími. Slovo „trhlina“ znamená mezeru nebo prostor. Vztahuje se to na 4. a 5. kapitolu Zjevení, které následují po sedmi církevních věcích (2. a 3. kapitola) a před sedmi zapečetěnými tajemstvími v kapitolách 6 až 8. Kapitoly 4 a 5 popisují klíčovou událost v nebi, která dává křesťanské církvi možnost vítězit. Kristova nevěsta odchází nahoru na svatební večeři na konci Zjevení 3. kapitoly a nevrací se na zem, teprve až v 19. kapitole. A proto nevěsta mine období velikého soužení. Avšak události Zjevení 4 a 5 probíhají v nebi, což je mimo rámec prostoru a času, kteréžto věci ovlivňují události na zemi. Zapamatujte si, že tato scéna probíhá ve věčnosti.

Ve 4. kapitole Zjevení Jan vidí Boha sedícího na svém trůnu a kolem Něj je zářivá duha. A z toho trůnu vychází blýskání, hromobití a hlasy. Boží vzezření se skví nádherou drahokamů. Kolem trůnu stojí čtyři zvláštní bytosti, každá se šesti křídly a zepředu i zezadu plné očí. První bytost vypadá jako lev, druhá jako vůl, třetí bytost má lidskou tvář a čtvrtá bytost vypadá jako orel. Kolem toho velikého trůnu sedí na menších trůnech čtyřiadvacet starců; a před velkým trůnem hoří sedm ohnivých pochodní, které znázorňují sedm Božích duchů.

Bill četl 5. kapitolu:

[1] A na pravici sedícího na trůnu jsem viděl knihu popsanou zevnitř i zvenčí, zapečetěnou sedmi pečetěmi.

[2] A viděl jsem silného anděla, jak volá mocným hlasem: „Kdo je hoden otevřít tu knihu a rozlomit její pečeti?“

[3] A nikdo na nebi, na zemi ani pod zemí nemohl tu knihu otevřít ani do ní nahlédnout.

[4] A tak jsem velmi plakal, protože se nenašel nikdo, kdo by byl hoden otevřít a číst tu knihu nebo do ní nahlédnout.

[5] Jeden z těch starců mi však řekl: „Neplač. Hle, zvítězil lev z pokolení Judova, kořen Davidův, aby tu knihu otevřel a rozlomil jejích sedm pečetí.“

[6] „A hle, spatřil jsem, jak uprostřed trůnu a těch čtyř bytostí a uprostřed těch starců stojí Beránek jako zabitý a má sedm rohů a sedm očí, což je sedm duchů Božích poslaných na celou zem.“

[7] A přišel a vzal tu knihu z pravice sedícího na trůnu.

[8] A jakmile vzal tu knihu, padly ty čtyři bytosti a těch čtyřiadvacet starců před Beránkem a každý měl loutnu a zlaté misky plné kadidel, což jsou modlitby svatých.

[9] A zpívali novou píseň: „Jsi hoden vzít tu knihu a otevřít její pečeti; neboť jsi byl zabit a vykoupil jsi nás Bohu svou krví z každého pokolení a jazyka, lidu i národa.

[10] A učinil jsi nás králi a kněžími našemu Bohu a budeme kralovat nad zemí.“

Kniha, kterou Bůh držel ve Zjevení 5. kapitole, nevypadala jako dnešní knihy. Byl to svitek, který je jednoduchý dlouhý arch zhotovený buď z pergamenu, nebo z papyru. Ačkoliv Jan přesně nesděluje, jak tento svitek vypadal, pokud se podíváme na starožitné svitky, uvidíme, že po dohotovení písař obvykle tento arch svinul a vložil do trubice vhodné k přechovávání. Pokud se jednalo o dokument určený pro konkrétního adresáta, jeden okraj svitku byl zapečetěn horkým voskem, do kterého byl vtlačen otisk pečetidla, kterým býval často prsten s vyrytým erbem. Tato metoda uchovala privátní charakter tohoto svitku, dokud nebyl otevřen povolanou osobou.

Kniha, kterou viděl Jan, byla popsaná po obou stranách svitku. Vnějšek obsahoval symboly, které popsal ve Zjevení 6 a 8. Vnitřek (když byl svitek svinutý) obsahoval vysvětlení k těmto symbolům; to znamená zjevení těchto tajemství. Jak bylo těch sedm pečetí přichyceno ke svitku, to nikdo s jistotou neví. Možná byly pečetě uvnitř připojeny ke stuhám, které vyčnívaly na bocích svitku jako záložky. Možná bylo svinuto sedm listů jeden do druhého a každý jednotlivý list byl ovázán stuhou a zapečetěn kapkou vosku. Mohlo to být i tak, že byl svinutý jako jednoduchý svitek a měl v řadě sedm kapek vosku s pečetěmi na přední straně, které tvořily část tohoto svitku (což v římském období nebyl neobvyklý způsob pečetění dokumentu.) Není důležité, jak to vypadalo, nebo jak to bylo provedeno, protože Kniha byla zapečetěna Božím Duchem. Můžeme to říci ještě přesněji: každé tajemství bylo zapečetěno jiným aspektem Božího Ducha, jak to symbolicky znázorňuje těch sedm ohnivých pochodní před Jeho trůnem, které jsou sedmi Božími duchy.

Pečeť znamená ukončení díla. Například pečetí pro křesťana je Duch svatý. Duch svatý pečetí jednotlivé věřící do Božího království až do dne, kdy jejich vykoupení bude ukončeno.^{4Efezským 1:13, 14; 4:30; Římanům 8:22, 23} Další příklad nalézáme v Matoušově evangeliu v kapitole 27 a 28. Když byl Ježíš pochován, římský voják zapečetil kámen, který zakrýval vchod do Jeho hrobky. Při Jeho zmrtvýchvstání anděl Páně (Bohem povolaný posel) tuto pečeť zlomil a kámen odvalil.

Bill učil, že svitek, zmíněný v 5. kapitole knihy Zjevení je knihou Vykoupení. Je to výpis z nabývací listiny na všechno, co ztratil Adam, když zhřešil v Edenské zahradě. Původně byl Adam svrchovaným správcem nad dokonalým světem. Jako první syn Boží byl jako Bůh-amatér na zemi. Bůh dal Adamovi také svobodu, aby si mohl zvolit svoji vlastní cestu. Když Adam uposlechl rozumování své manželky, místo toho, aby se přidržel Božího slova, o své dědictví přišel — to znamená o své právo na věčný život. Do světa vstoupila smrt, před čímž byl Bohem varován: „Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst, kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš.^{5Mojžíšova 2:17 (B21)}“

Když Adam promeškal své právo k tomu, aby žil navěky a dokonale vládl na zemi, tato nabývací listina byla vrácena původnímu vlastníkovi, všemohoucímu Bohu, který ji následně zapečetil sedmi pečetěmi, aby byla chráněna a nemohla se dostat do satanových rukou. V těchto sedmi zapečetěných arších je obsažen celistvý plán vykoupení očekávající na den, kdy někdo bude moci tuto knihu vzít, zlomit její pečetě a vykoupit ztracené dědictví lidstva.

Ale Bůh nebyl nečinný, když očekával na den Vykoupení. Napříč těmito věky dával inspiraci prorokům k sepsání jednotlivých odstavců tohoto plánu Vykoupení; později byly tyto spisy shrnuty do sbírky knih, která se jmenuje Bible. Napříč církevními věky zbožní mužové usilovali o pochopení Božího plánu s dílčími úspěchy. A přesto se jim nepodařilo docílit celistvosti tohoto obrazu. V tomto plánu byl jednoznačně klíčovým článkem Ježíš Kristus. Jeho smrt a následně zmrtvýchvstání umožnilo Božímu Duchu vstoupit do nitra obyčejných lidí a proměnit je na syny a dcery Boží. Jiné aspekty Jeho plánu byly k pochopení obtížnější, jako například přirozenost samotného Boha a důkaz křtu Duchem svatým pro věřícího jednotlivce — stejně tak mnohé jiné nauky. Bůh zaslíbil zjevit celistvý obraz svého velikého plánu v příhodném čase.

Sloveso „vykoupit“ znamená obnovit vlastnictví zaplacením stanovené sumy. Jan sledoval, jak byl napříč časem i věčností proveden průzkum. Najde se někdo, kdo by byl hoden vzít tuto Knihu z Boží ruky, zlomit a otevřít těch sedm pečetí? Nedokázal to udělat nikdo ze starozákonních patriarchů — ani Enoch ani Noe ani Abraham nebo Josef. Stejně tak nikdo ze starozákonních proroků to nedokázal udělat — ani Mojžíš ani Eliáš ani Daniel nebo Jan Křtitel. Také žádný z apoštolů Nového zákona to nedokázal udělat — ani Matouš nebo Petr, Jakub nebo samotný Jan. Nikdo z těch poslů církevních věků to nedokázal udělat — ani Pavel ani Ireneus ani Martin Luther nebo John Wesley. Samozřejmě tam také byly i nebeské bytosti (jako andělé a serafíni), kteří nikdy nezhřešili. Avšak Boží zákon stanovil, že každý vykupitel musí být s tím, kdo byl zotročen, blízkým příbuzným.^{6Mojžíšova 25, především verše 17−49; Rut 3. a 4. kapitola} Vypadalo to, jako kdyby Bůh nemohl najít člověka tak dobrého a zároveň natolik vlivného, který by stačil na vykoupení ztraceného Adamova dědictví. Jan hořce zaplakal, protože nebude-li nalezen nikdo natolik hoden, aby mohl vzít tu Knihu a zjevit plán vykoupení, lidstvo bude navždy ztraceno. Každý muž a žena by žil v tomto případě nadarmo.

Jeden z těch čtyřiadvaceti starců řekl: „Neplač, Jane. Hle, lev z Judova pokolení, kořen a rod Davidův, On zvítězil.“ Toto slovo tady použito znamená s něčím zápasit a přemoci. (To je právě to, co Ježíš udělal v Getsemanské zahradě, když se modlil tak, až z Jeho těla stékal krvavý pot.^{7Matouš 26:36−46; Marek 14:32−42; Lukáš 22:39−46} On tak přemáhal svou vlastní lidskou touhu, aby se mohl vyhnout kříži.) Jan se otočil s očekáváním, že uvidí silného lva. Místo toho uviděl Beránka se sedmi rohy a sedmi očima. Část Jeho bílé vlny byla potřísněna Jeho vlastní krví, jako kdyby ve svém zápase o vítězství obětoval svůj život. A přece zvítězil! Ježíš zachoval Slovo svého Otce do posledního detailu. On byl hoden vykoupit to, co Adam ztratil.

Jan se rozhlížel všude kolem trůnu a předtím si nevšimnul toho Beránka. Odkud se vzal? Vystoupil z Otcova trůnu, kde seděl od času, kdy byl zabit a znovu vstal. Když Ježíš umřel na kříži a vstal z mrtvých, zasedl po pravici Boží a stal se navždy Prostředníkem, aby se přimlouval za svaté. Po celých sedm církevních věků prosil o milosrdenství Boha pro ně, protože nebyli obeznámeni s celým tím plánem vykoupení a chodili jen v takovém světle, jaké poznali. Ale musí nastat takový den, kdy Jeho úkol Prostředníka skončí. Když poslední z Jeho vyvolených přijme pečeť Boží, nebude již déle Prostředník potřebný. Kristus se ujme role soudce. Trůn milosti se stane trůnem soudu.^{8Truhla smlouvy nacházející se v nejsvatějším místě svatyně byla předobrazem samotného Krista. Víku truhly se říkalo slitovnice, tím bylo míněno místo, kde mohla být nalezena milost. 2. Mojžíšova 25:1−22; 3. Mojžíšova 16:2; Židům 9:3−5} Jan pozoroval, jak Beránek vzal Knihu z pravé ruky Osoby sedící na trůnu.

V tom bodě svého kázání zaměřil Bill pozornost na Zjevení 10. kapitolu. Četl:

[1] Uviděl jsem také jiného silného anděla, jak sestupuje z nebe, oblečen oblakem. Na hlavě měl duhu, jeho tvář byla jako slunce a jeho nohy jako ohnivé sloupy.

[2] V ruce měl otevřenou knížku a postavil se pravou nohou na moře a levou na zem.

[3] Vykřikl mocným hlasem, jako když řve lev, a poté, co vykřikl, promluvilo svými hlasy sedm hromů.

[4] A když těch sedm hromů promluvilo svými hlasy, chtěl jsem psát. Ale uslyšel jsem hlas z nebe, který mi říkal: „Zapečeť to, co řeklo těch sedm hromů, a nepiš to.“

[5] Tehdy ten anděl, kterého jsem viděl stát na moři a na zemi, pozvedl svou ruku k nebi

[6] a přísahal při Živém na věky věků, který stvořil nebe i to, co je v něm, zemi i to, co je na ní, a moře i to, co je v něm, že už nebude více času,

[7] ale že ve dnech hlasu sedmého anděla, až bude troubit, bude dokonáno Boží tajemství, jak to oznámil svým služebníkům prorokům.

Tento anděl, který sestupuje z nebe, není nikdo jiný než sám Kristus, a je totožný s Andělem smlouvy podle duhy nad Jeho hlavou. Kniha, kterou teď Anděl drží otevřenou ve své ruce (2. verš), je tou stejnou Knihou, která byla ve Zjevení 5 zavřena. Když odpřisáhl (ve verši 5, 6 a 7), zapřisáhl se skrze sebe sama, protože tu není nikdo větší.^{9Židům 6:13−20} On nám zaslíbil, že ve dnech hlasu sedmého anděla (to znamená ve dnech poselství posla sedmého církevního věku) bude Boží tajemství dokončeno — přinejmenším natolik, jak bylo stanoveno po této straně nebe.

K tomu, aby bylo dokončeno Boží tajemství, musí být tento posel posledního církevního věku také prorokem. Jako prorok Jan Křtitel naplnil první část Malachiáše 4:5, 6, tak tento prorok konečného času naplní poslední část tohoto proroctví přinavrácením víry dětí zpět k víře apoštolských otců. Mezi těmito dvěma proroky je spojitost — je tady vzájemná vazba jejich úkolu. Jan Křtitel byl víc než prorokem, byl rovněž poslem poslaným s poselstvím přípravy lidí na příchod Mesiáše.^{10Matouš 11:7−12; Lukáš 7:24−28} Jan Křtitel představil Krista těm, kteří budou schopni slyšet. Podobně anděl sedmého církevního věku bude prorok posel, jehož poselství představí Ježíše Krista těm, kteří budou schopni slyšet, a tím připraví jejich srdce na Jeho druhý příchod.

Bill řekl: „I když tato kniha Vykoupení byla v průběhu šesti církevních věků zkoumána, nebude úplně dokonale pochopena, až ten sedmý anděl začne vydávat zvuk svého tajemství. On dá dohromady všechny uvolněné konce, do kterých se tito předchůdci snažili proniknout. A pak to tajemství sestoupí od Boha ve formě Božího slova a zjeví celistvost Božího zjevení. Pak Božství a ostatní věci budou sedět. Všechna tajemství jako semeno hada a všechna další, mají být zjevena.“

„To nejsem já, který to dělám. To je ‚Tak praví Pán‘. Já vám to čtu z této Knihy — při hlasu poselství sedmého anděla by mělo být dokončeno tajemství Boží, jak to bylo oznámeno Jeho svatými proroky. (To jsou ti proroci, kteří psali Slovo.) Na hlas posla k tomuto poslednímu církevnímu věku budou všechny tyto rozuzlené konce, do kterých chtěli proniknout skrze církevní věky, smotány dohromady. A když jsou pečetě zlomeny a tajemství je zjeveno, ten Anděl (posel Kristus) sestupuje dolů s duhou kolem své hlavy a postaví se nohama na zemi a na moři.“

Na konci tohoto kázání se Bill zmínil o Ježíšově podobenství o deseti pannách, které vyšly na setkání s Ženichem.^{11Matouš 25:1−13} Všechny si vzaly s sebou lampy, ale jenom pět z těchto panen byly moudré natolik, aby si vzaly do svých lamp olej. Když Ženich dlouho nepřicházel, usnuly. O půlnoci nastal křik, a hle, přichází Ženich: ‚Vyjděte mu naproti!‘ Hloupé panny si myslely, že mají olej, ale jejich knoty nevydávaly světlo; uvědomily si tedy svou chybu a spěchaly si trochu oleje koupit. A když odešly, přišel Ženich a moudré panny s ním odešly na svatbu. Dveře byly zavřeny a zamčeny, a proto hloupé panny nemohly vejít dovnitř.

Bill učil: „Zatímco deset panen spalo, ozval se zvuk, hlas, křik. Co se to stalo? Všechny tyto spící panny vstaly, očišťovaly své lampy, a zatímco moudré odešly na svatební hostinu, ty ostatní byly zanechány pro velké soužení — kde bude pláč, nářek a skřípění zubů.^{12Matouš 22:1−14} To je ta část církve, která tu byla zanechána, ne nevěsta. Nevěsta vešla na svatební večeři. Je rozdíl mezi církví a Nevěstou.“

„A proč jsou tyto pečetě lámány? Ony jsou lámány v tom posledním věku církve, aby byly tyto pravdy zjeveny. A proč? Beránek láme tyto pečetě a zjevuje je své Nevěstě kvůli tomu, aby shromáždil své poddané pro své Království. Rozumíte? On chce právě teď přivést své poddané k sobě.“

„A když ten zabitý Beránek vystoupil z věčnosti, z Otcova trůnu, nárokoval si svá práva a trůn milosti se stal trůnem soudu. A pak se stává ne Beránkem, ale Lvem, Králem a volá na svou královnu, aby přišla a postavila se po Jeho boku. Pavel napsal: ‚Nevíte, že svatí budou soudit svět?‘“^{13Korintským 6:2 (NBK)}

„Ježíš Kristus zaplatil plnou cenu za naše vykoupení, tím že se obětoval na Golgotě. Když visel na tom krutém římském kříži, zvolal: ‚Dokonáno jest.‘ Ale stále si musí nárokovat všechny ty, kteří jsou Jeho nabytým vlastnictvím. Když ta poslední osoba vejde do ovčince toho velkého Pastýře, bude Jeho veliký plán vykoupení dokončen.“

První pečeť — Zjevení 6:1, 2

KDYŽ WILLIAM BRANHAM VYSVĚTLIL pozadí nebeského trůnního sálu, byl připraven přistoupit k tajemství těchto sedmi pečetí na Knize vykoupení. Uvědomoval si tíhu své zodpovědnosti; plánoval strávit celý týden v ústraní. V pondělí vešel do své studovny připravené k tomu, aby zde mohl zůstat po zbytek dne. Doma vládlo ticho, protože manželka byla stále s dětmi, které musely chodit do školy, v Tucsonu.

Dnešní studium zahájil čtením knihy Zjevení 6:1, 2:

Dále jsem viděl, jak Beránek otevřel první z těch pečetí, a slyšel jsem jednu z těch čtyř bytostí, jak řekla hromovým hlasem: „Pojď a dívej se.“

A hle, spatřil jsem bílého koně a ten, který na něm seděl, měl luk. Byla mu dána koruna a on vyjel ve vítězství, a aby zvítězil.

„Dobře, Pane, ale co to má znamenat?“ zeptal se, zatímco se procházel sem a tam po světnici. Pak si kleknul a modlil se. Za chvíli vzal Bibli a četl tyto dva verše znovu. Co to může znamenat? Věděl, co o významu těchto veršů říkají někteří lidé. Právě nedávno si přečetl o knize Zjevení tři knihy. Tyto knihy byly napsány proslulými teology a všichni se ve významu bílého koně a jeho jezdce shodovali. Zvíře v symbolice knihy Zjevení znamená moc. Bílý kůň naznačuje čistotu, svatost a spravedlnost. A proto tento jezdec na bílém koni musí být Duch svatý, který dává rozběh tomuto prvnímu církevnímu věku k podmanění si světa díky lásce Ježíše Krista. Znělo to hodnověrně. Po několika hodinách modlitby ohledně této věci neměl Bill nic víc, co by na toto téma řekl, a tak se rozhodl, že bude tuto pečeť studovat z tohoto pohledu. Posadil se za psací stůl, vzal do ruky pero, otevřel zápisník, listoval v Bibli a nahlížel do Písem, které by mohly tuto myšlenku podpořit. Když si už chtěl zapsat první poznámku, najednou se atmosféra v místnosti změnila. Pocítil, jak Duch svatý vstupuje do pokoje, ještě předtím než se před ním objevil Ohnivý sloup. Zjev tohoto nadpřirozeného světla jej jako vždycky vyburcoval. Nikdy si na to nezvyknul. Když se do tohoto Věčného ohně zahleděl, uviděl, jak je tato první pečeť zlomena a svitek se o patřičný kus poodhalil. Vzal do ruky pero a začal si dělat poznámky.

V pondělí večer se dveře Branhamovy modlitebny otevřely o půl sedmé večer a o půl osmé vystoupil Bill z pastorovy studovny, postavil se za kazatelnu a přivítal se se svým obecenstvem. Krátce se vrátil k „Trhlině“ a pak se ponořil do zjevení prvního zapečetěného tajemství. Když Jan uviděl, jak Beránek otevírá první pečeť, uslyšel úder hromu. Je to sděleno jednoduše. Jan uslyšel Boží hlas. Bill jako důkaz uvedl odstavec z Janova evangelia 12:23−29, kde se Ježíš hlasitě modlil a z nebe mu odpověděl hlas a lidé kolem Ježíše říkali, že zahřmělo.

A dále jedna ze čtyř bytostí okolo trůnu oznamovala: „Pojď a dívej se.“ Bill souhlasil s těmi teology v tom, že zvíře ve zjevení symbolizuje moc. Tyto čtyři bytosti — připomínající lva, vola, člověka a orla — znázorňují sílu čtyř evangelií: Matouše, Marka, Lukáše a Jana.

A pak přistoupil k tomu bílému koni a jezdci. Zmínil se o teolozích popisujících jezdce jako Ducha svatého dobývajícího první církevní věk Evangeliem. Bill řekl: „To zní hezky, ale to se nezakládá na pravdě. Mé zjevení od Ducha svatého je následující: Kristus a Duch svatý je jedna a tatáž Osoba, pouze v jiné formě. A tak zde stojí Kristus Beránek s Knihou v ruce a tady přijíždí jezdec na bílém koni. A tak to nebyl Duch svatý.“

Pak pokračoval: „To je jedno z tajemství, které bude zjeveno v posledních dnech, jak Kristus může být třemi osobami v jedné. Otec, Syn a Duch svatý, to nejsou tři různé osoby, jak nám to tvrdí trojiční. Otec, Syn a Duch svatý jsou projevem jedné a téže Osoby — nikoliv tři bohové, ale tři úřady neboli atributy toho samého Boha. A tak při pohledu na tyto symboly, jak by mohl být Kristus tam na bílém koni a vítězit, a přesto stát tady s Knihou v ruce? To není možné. A tak ten muž na bílém koni není Kristus.“

Pokud jezdec na tom bílém koni není Ježíšem Kristem, kým pak on je? Bill učil, že ten jezdec symbolizuje antikristova ducha. Ten bílý kůň je v přestrojení. Ten jezdec spravedlnost jen předstírá, aby mohl proniknout do církve. Ježíš řekl, že ten falešný duch se bude tak velice podobat Duchu svatému, že všichni, kromě samotných vyvolených, budou svedeni jeho přestrojením.^{14Matouš 24:24; Skutky 20:29} Všimněte si, že ten jezdec na bílém koni má luk, ale nemá šípy. Je to podvodník. Nemá žádnou duchovní moc.

Satan pomocí podvodu manipuluje politickou mocí. Využil politickou moc římského impéria, aby zabil Ježíše. Když se mu nepodařilo zastavit plán vykoupení, dalším jeho cílem bylo rozdrtit dětskou víru křesťanství dříve, než se rozšíří. Uspěl v tom, že se mu podařilo většinu apoštolů zabít, včetně Pavla. Dokonce inspiroval římského císaře Nera tím, aby postavil křesťanství mimo zákon, čehož výsledkem bylo, že tisíce křesťanů za svou víru umíralo. Ale satan nemohl Evangelium na postupu zastavit.

A tak změnil svou taktiku a připojil se k církvi. Představil se jako věřící a systematicky zpřevracel slova, která kázal Pavel. Jeho cílem bylo podrobit si laiky zevnitř. Vzpomeňte si, co bylo vyučováno v církevních věcích, jak Bůh nenávidí skutky nikolaitů.^{15Zjevení 2:6} Slovo nicolaité znamená „podrobit si laiky“. Satan působil v tom směru, aby odstranil vedení Ducha svatého z církve a nahradil Ho vedením lidským. Ovlivnil určité lidi, aby vládli nad lidmi. Jeho výhledovým cílem bylo mít jediného člověka, jenž bude vládnout nad všemi ostatními. Tento plán však nezačal skutky. Začal jemně jako duch působící mezi lidmi — duch, který se přikláněl ke zformování nějaké organizace. Přecházelo to od ducha k rčení a pak ke skutkům a skutky se začaly pomalu formovat v nauku a nakonec se tyto nauky staly zákonem, když římský císař Konstantin přijal křesťanství a udělal ho oficiálním náboženstvím římského impéria.

Aby udělal tuto drastickou změnu přijatelnou pro všechny občany svého rozsáhlého impéria, smíchal křesťanskou nauku s pohanskými prvky tak, aby se každý se svým novým náboženstvím cítil spokojeně. Aby mohl toto oficiální státní náboženství spravovat, zorganizoval Konstantin Římskokatolickou církev. V roce 325 po Kristu svolal koncil, který se konal v Niceji v Bithenii (nachází se na území dnešního Turecka), kde byly tyto nové církevní nauky projednány a odhlasováním schváleny shromážděnými biskupy. Souhlasili, že budou věřit ve trojjediného Boha — to znamená jednoho Boha ve třech osobách. Usnesli se, že každá osoba Božství je rovná s těmi dvěma ostatními. Počínaje tímto bodem začaly bludy narůstat a množit se jako houby po dešti. Nakonec spolu se zvolením papeže, jako vůdcem Římskokatolické církve, satan dospěl svého cíle mít jednoho muže jako šéfa nad všemi ostatními.

Tento bílý kůň znázorňoval, jak nevinně to všechno začalo. V jedné z Janových epištol této rané církvi je řečeno, že duch antikrista je již na zemi.^{16epištola Jana 2:18} Od samotného začátku toužil satan po tom, aby byl korunován za krále a uctíván jako Bůh. Ale duch nemůže být korunován. Když se stal pohanský Řím Římem papežským a papež byl korunován jako vládce římskokatolického impéria, satan měl cestu, jak by mohl obdržet korunu. Duch antikrista vstoupil do papeže, který se stal falešným prorokem a vyučoval falešné slovo. Tato posloupnost falešných proroků v průběhu dějin pokračovala. Římskokatolická církev se stala velikou nevěstkou, o které se mluví ve Zjevení v 17. kapitole, jak převrací Slovo, poskvrňuje svět svým smilstvem — to znamená svými antikristovskými naukami. (Vše, co je proti Slovu, je antikrist, protože Kristus je Slovem.) ^{17Jan 1:1} Nakonec si tato veliká nevěstka a její dcery osvojily různé podoby antikristovského systému jejich matky.

V poslední době se falešný prorok stává šelmou, o které se mluví ve Zjevení ve 13. kapitole. Šelma bude během tohoto posledního velikého období soužení spravovat světovou ekonomiku. (Kristova nevěsta už v té době odešla. Byla vychvácena na Beránkovu svatební večeři.) Tento poslední papež bude génius, nadčlověk, který dočasně zachrání svět od jeho politických a ekonomických pohrom. Římskokatolická církev uzavře smlouvu s Židy.^{18Daniel 9:26, 27} Na pohled to bude vypadat, že na „blízkém východě“ bylo konečně docíleno míru. Po nějakou dobu bude papežova politika působit tak blahodárně, že političtí a náboženští vůdcové vládnoucí tomuto světu podřídí svou autoritu pod jeho vedení. V 2. Tesalonickým 2:3−12 Pavel řekl, že Bůh dovolí, aby tito lidé uvěřili lži šelmy, a její klam je přivede k zatracení. Zjevení 13:8 říká, že všichni budou tuto šelmu uctívat kromě těch, jejichž jména jsou zapsána v Beránkově knize života. Nakonec Řím svou smlouvu s Židy zruší a ukáže se pravá povaha šelmy. Nikdo nebude moci kupovat ani prodávat, pouze ten nebo ta, jež mají znamení šelmy. Šelma bude pronásledovat, a dokonce zabíjet ty, kteří se jí budou protivit. Zbytek (hloupá panna) bude šelmě vzdorovat až na smrt. Bill řekl: „Zapamatujte si, antikrist a šelma, to je jeden a tentýž duch.“

Když Bill shrnul toto první tajemství, řekl, že jezdec na tomto bílém koni znázorňuje tři stádia té stejné satanské moci (démonické trojice, pokud si přejete). Zaprvé: je to duch antikrista, který vyučuje nauku nikolaitů. On je antikrist, protože je proti nauce posla prvního církevního věku. Zadruhé: stal se falešným prorokem — papežem, který vyučuje falešné slovo; vyučuje hierarchii Římskokatolické církve a zpochybňuje Bibli jako největší Boží autoritu na zemi. Zatřetí: stává se šelmou — satanská moc je tím přivedena k dokonalosti ve ztělesněném nadčlověku lstivosti a svodu poslední doby.

Druhá pečeť — Zjevení 6:3, 4

V ÚTERÝ VEČER začal William Branham své kázání přehledem předchozích kázání této série a pak vylíčil dosavadní vědomosti na aktuální téma. Upoutal pozornost publika pořádkem událostí v prvních čtyřech zapečetěných tajemstvích. Když Beránek láme pečeť, jedna ze čtyř bytostí kolem Otcova trůnu udělá oznámení v nebi. Jakmile začnou probíhat v těch jednotlivých pečetích události, probíhají až do konce. Když se toto tajemství rozvíjí, posel toho kterého církevního věku uchopí Ducha toho zjevení a oznamuje to církevnímu věku. Je to podnětem k duchovní válce, která končí dílčím soudem, když zjevení pro tento věk je většinou lidí žijících v tom čase na zemi zavrženo. Jen si vzpomeňte, jak pravda, kterou Pavel pevně stanovil v prvním církevním věku, byla následně ředěna falešnými učeními. Protože poslové ve středních církevních věcích byli reformátory a ne proroky, oni nerozuměli plnosti Slova, které se pokoušeli obnovovat. Zanechali mnoho rozuzlených nití, které v látce jejich teologie byly zcela rozmotány. Podle Zjevení 10:7 posel sedmého církevního věku vezme tyto volné konce učení a vysvětlí je církvi. Většina lidí v konečném čase toho posledního posla odmítne a tím sprovodí konečný soud. Ale někteří poslouchat budou a jeho poselství přijmou.

Když byl v polovině kázání, přečetl z knihy Zjevení z 6. kapitoly verše 3 a 4:

A když otevřel druhou pečeť, slyšel jsem druhou bytost říci: „Pojď a dívej se.“

A vyšel jiný kůň, ohnivě rudý. A tomu, kdo na něm seděl, bylo dáno, aby odňal mír ze země a aby se navzájem vraždili; a byl mu dán veliký meč.

Po přečtení druhé pečetě Bill objasnil své zjevení. Jezdec na rudém koni je tímtéž jezdcem, který jel na bílém koni. Je to znovu satan; on jen změnil koně. To znamená, že změnil formu svého útoku proti opravdové církvi. Satan je hlavou veškeré národní politiky.^{19Matouš 4:8} Manipuluje církevní a národní politikou a snaží se v římském impériu vytvořit platformu, která umožní falešnému prorokovi získat nadvládu nad církví. Satan v tom nakonec uspěl na Niceiském koncilu v roce 325 po Kristu, kde se církev a stát spojili a zaseli semeno, ze kterého vyrostla Římskokatolická církev. Jakmile církev jednou získá politickou moc, může vnutit veřejnosti svá dogmata a pak může pronásledovat, a dokonce zabíjet ty, kteří nebudou s jejími dogmaty souhlasit. Rudý kůň symbolizuje krev křesťanských mučedníků, kteří budou umírat pod mečem prvního falešného proroka (Damasuse; 304−384 po Kristu), následně pod meči falešných proroků, kteří byli papeži, kardinály a biskupy této parodie křesťanské církve.

Aby zdůraznil tento bod, Bill uvedl Hazeltinovu historii křesťanské církve „Jak se to stalo?“ a poznamenal, jak svatý Augustin z Hippo, slavný katolický biskup 4. století, měl příležitost obdržet Ducha svatého, ale odmítl to.^{20William Branham sdělil o svatém Augustinovi z Hippo (druhá pečeť 19. 3. 1963 [odstavec 278−289]), co bylo napsáno Hazeltinem v roce 1958 v knize Jak se to stalo? (strana 278−287). William Branham uvádí Schmuckerovu knihu Slavná reformace, a tak to působí dojmem, jakoby citoval Schmuckera, ale ve skutečnosti cituje Hazeltina, který sám cituje Schmuckera. Podíl svatého Augustina na velkém pronásledování evangelických křesťanů je skutečný, ale není to kvůli tomu, že by Augustin byl bezprostředně v těchto vraždách angažován. Spíše je to kvůli tomu, že později římskokatoličtí vůdcové použili jeho slova a jeho reputaci jakožto záminku k vraždění disidentů. Augustin nemusel napsat všechna tato krutá prohlášení, která mu jsou připisována. Ve skutečnosti jsou připisována Orosisovi, jednomu z jeho studentů, který byl horlivým papežovým stoupencem. On mohl umístit některá z těchto vražedných prohlášení do Augustinových spisů. Tak to uvádí R. Hazeltin. (Kniha Jak se to stalo?) se nachází v softwarovém balíku poselství.)} O mnoho let později dal papež v Římě podnět k vražednému pronásledování všech přistižených při čtení Origenových spisů. (Ve třetím století psal Origen epištoly, které byly mezi lidmi velice rozšířeny a odhalovaly korupci, která vcházela do církve.) Smírčí soudce v Itálii napsal Augustinovi a požádal ho, jestli by se nevyjádřil k tomu, zda mají právo zabíjet tyto lidi jenom kvůli tomu, že čtou Origenovy spisy. Augustin odpověděl: „Je mnohem lepší, aby někdo zahynul v jejich vlastních plamenech, než aby celé tělo shořelo ve věčném pekelném ohni, a to kvůli svým bezbožným nešvarům.“

Následně římskokatoličtí vůdcové využívali Augustinovy výroky k dosažení svých vražedných skutků. Římskokatolická církev zformovala nauku o pronásledování, kterou obhajovala překroucenými Ježíšovými slovy z Lukáše 14:16−23. V tomto odstavci Písma Ježíš vyprávěl podobenství o bohatém muži, který pozval hosty, aby se zúčastnili jeho veliké večeře. Když mnoho lidí jeho pozvání odmítlo, pověděl tento bohatý muž svým služebníkům, aby naplnili jeho dům i za cenu toho, že by lidi na tuto večeři museli přinutit přijít. Římskokatolická církev si vyložila toto podobenství v tom významu, že pokud lidé nechtějí do první Římskokatolické církve přijít pouhým pozváním, církev má právo je přinutit, aby přišli, jakoukoliv metodou, která bude fungovat, nehledě na to jak drastickou.

V roce 380 po Kristu vydal římský císař Theodosius svůj první edikt: „… věříme v jedno Božství Otce, Syna a Ducha svatého, kteří jsou si rovni svým majestátem ve svaté trojici. My (to je odkaz na papeže Damasuse z Říma, biskupa Petra z Alexandrie a jeho samého) nařizujeme přívržencům této víry, aby se nazývali katolickými křesťany; označujeme všechny nerozumné následovníky jiných náboženství hanebným jménem kacířů a zakazujeme jejich tajná shromáždění,^{21Conventicle — tajné, nebo neorganizované shromáždění, zvláště za účelem náboženského uctívání.} a zakazujeme, aby si jejich tajná shromáždění přivlastňovala jméno ‚církev‘. Kromě odsouzení k zatracení Božskou spravedlností budou čelit těžkým trestům ze strany naší vlády řízené nebeskou prozřetelností, které budou takto na ně uvaleny.“ Tento edikt otevřel poslední bránu, která dovolila krvavě rudému koni této druhé pečetě se volně potulovat po zemi celé věky. Jeho démonický jezdec bude používat svůj meč k usmrcení miliónů lidí, kteří se zprotivili jeho plánu. Schmucker ve své knize Slavná reformace uvádí, že do roku 1850 Římskokatolická církev usmrtila přinejmenším 68 miliónů lidí, kteří si dovolili vzepřít se jejím dogmatům. Jak na to poukazují symboly druhé pečetě, satan má moc vzít ze země pokoj.

Zjevení 17 popisuje Římskokatolickou církev jako smilnici jedoucí na šelmě šarlatové barvy. Obyvatelé země jsou opilí vínem jejího duchovního smilstva. Tato zlopověstná žena byla rovněž opilá krví křesťanů, které zabila. V knize Zjevení žena znázorňuje církev. Zjevení 17 říká, že tato pochybná žena je veliké město sedící na sedmi pahorcích, které kraluje nad králi země. Jediné město, které tomuto popisu odpovídá, je Řím. A jediná církev, která vládne nad celým světem z takovéto polohy, je Římskokatolická církev.

Ježíš řekl: „Všichni, kteří berou do ruky meč, mečem zhynou.“^{22Matouš 26:52} Římskokatolická církev používala fyzicky meč k vynucení své vlády napříč věky. Ale Bible také mluví o duchovním meči, který nakonec zničí satana a jeho vládu na zemi. Když se Ježíš Kristus vrátí, z Jeho úst vychází ostrý meč, aby jím bil národy. Tímto duchovním mečem je Slovo Boží, které nakonec zvítězí. Židům 4:12 říká: „Neboť Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než každý dvojsečný meč…“

Třetí pečeť — Zjevení 6:5, 6

VE STŘEDU RÁNO Bill vstal brzy a pak se pomodlil a přečetl si třetí pečeť:

A když otevřel třetí pečeť, slyšel jsem třetí bytost říci: „Pojď a dívej se.“ A hle, spatřil jsem černého koně a ten, který na něm seděl, měl v ruce váhy.

A zprostředka těch čtyř bytostí jsem uslyšel hlas, jak říká: „Mírka pšenice za denár a tři mírky ječmene za denár, avšak oleji a vínu neškoď!“

Než denní svit pronikl oknem, vstoupil do jeho pokoje Duch svatý a zlomil pečeť střežící to třetí tajemství. Zbytek dne strávil Bill na modlitbě a rozjímáním podpůrných biblických veršů.

Ve středu večer vyučoval, že ten stejný jezdec, který se už projížděl předtím na bílém a červeném koni, změnil svého koně potřetí. Černý kůň symbolizuje tmu duchovní nevědomosti. Katolická církev ovládala po mnoho staletí duchovní smýšlení většiny lidí. Katolická církev tvrdila, že jejich nauka byla Božského původu. Nevzdělané masy si tento nárok nemohly žádným způsobem ověřit, protože k Bibli mělo přístup jen několik málo lidí. Pro pravé křesťany to byla temná léta. Asi v polovině církevních věků se vyvolené semeno Boží drželo své víry, ačkoliv tvořilo pouze bezvýznamnou okrajovou část křesťanské společnosti a bylo někdy omezeno pouze na úroveň výčitek svědomí ve svých duších, které jim napovídaly, že tu v něčem schází duchovní rovnováha.

Tato nerovnováha byla znázorněna váhou, kterou tento jezdec držel ve své ruce. Váha se stupnicí je nástroj skládající se z vodorovného vahadla, které má ve svém středu osu. Na každé straně vahadla jsou zavěšeny dvě stejné misky. Když jsou misky prázdné, vahadlo je v dokonalé vodorovné poloze. Na jednu misku visící po jedné straně vahadla se klade závaží o stanovené normované hodnotě. Pokud je předmět neznámé hmotnosti položen na opačnou misku, vyvažuje se tím standardním závažím. Závaží jsou buď přidávána, nebo odebírána, dokud nejsou misky dokonale ve vodorovné poloze. Tato metoda může určit přesně váhu každého předmětu. Nicméně přesnost toho měření záleží na spolehlivosti standardních závaží, která se používají. Nepřesný standard znamená nepřesný výsledek.

Kdyby Římskokatolická církev používala Bibli jako svůj standard, nedošlo by k tomu, že by nastaly temné věky. Bible a církev by byly v rovnováze. Ale Římskokatolická církev si zvolila za svůj standard rozhodnutí a výnosy svých papežů. Udělali to kvůli tomu, že to dávalo církevním vůdcům větší kontrolu nad obyčejnými lidmi. Je to znázorněno prodáváním pšenice a ječmene, které jsou základní životní potravinou.

Jakmile Římskokatolická církev ustanovila svého papeže jako svrchovanou autoritu, vypracovali své tradice, takové jako novény, půsty, odpustky, mše, očistec, ale žádná z těch věcí není biblicky opodstatněna. Rovněž důmyslně zpracovali svá vyznání víry, se snahou dát svým vyznáním víry legitimitu a pojmenovali je jako například „Apoštolské vyznání víry“.^{23Věřím v Boha Otce všemohoucího 2. a Krista Ježíše, Syna jeho jediného, Pána našeho; 3. jenž se narodil z Ducha svatého a Marie panny; 4. jenž byl pod Pontským Pilátem ukřižován a pohřben; 5. třetího dne vstal z mrtvých; 6. vstoupil na nebesa, sedí po pravici Otcově; 7. odkudž má přijíti soudit živých a mrtvých; 8. a v Ducha svatého; 9. svatou církev; 10. odpuštění hříchů; 11. těla vzkříšení; 12. a život věčný.} Ale apoštolové neřekli nikdy nic, co je obsaženo v tomto vyznání. Jestli apoštolové měli vůbec někdy nějaké vyznání, bylo to to, které vyřkl Petr o Letnicích: „Čiňte pokání a ať se každý z vás pokřtí ve jménu Ježíše Krista na znamení odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha svatého.“^{24Skutky 2:38} Toto bylo kázáno apoštoly. Oni věděli, že Petr měl klíče od Nebeského království. Pokání a křest v Ježíšově jménu tyto dveře odemyká. (Ježíš řekl: „Já jsem dveře…“)

Když jezdec na černém koni začal svou jízdu, pro děti Boží nastalo temné období. Bible říká, že jediný způsob, jak muž nebo žena mohou žít věrně, je skrze víru v Ježíše Krista. Katolická církev tento jednoduchý plán ke spasení porušila tím, že k tomu přimíchala skutky jako chození do kostela, zpověď knězi, pokání, modlitby k Marii a jiným svatým a celou řadou jiných podmínek a požadavků. Jak mohli opravdoví věřící vidět pravdu, jestliže měli tak ochuzený přístup k Bibli?

Bůh má odpověď. Zprostřed čtyř bytostí, které jsou kolem trůnu, zazněl hlas. Byl to hlas Beránka, který řekl: „Avšak oleji a vínu neškoď!“ Olej znázorňuje Božího Ducha svatého. Víno znázorňuje povzbuzení následkem zjevení přinášeného Božím Duchem. Když Duch svatý někomu ukazuje, že Ježíš je Kristem, toto zjevení povzbuzuje věřícího víc než přirozené víno. Můžeme jako příklad použít samaritánskou ženu, která se setkala s Ježíšem u Jákobovy studny.^{25Jan 4:1−30} Když si uvědomila, že Ježíš je Kristem, byla stimulována a běžela do města a všem vyprávěla to, co se dozvěděla. Ačkoliv se neslušelo, aby se takto v tehdejší společnosti chovala.

Kniha Skutků nám poskytuje více příkladů.^{26Skutky 2:1−40; Skutky 10:34−48; Skutky 19:1−7} Když Duch svatý naplnil 120 lidí o Letnicích, oni vyrazili do ulic a říkali všem, které potkali, o Ježíši Kristu. Těchto 120 lidí bylo natolik stimulováno následkem svého zjevení, že někteří přihlížející si mysleli, že jsou opilí novým vínem. To je moc zjevení, která buduje církev. Když Beránek řekl: „Avšak oleji a vínu neškoď,“ myslel tím — „Neškoď tomu zjevení — JÁ JSEM. Nesmíš úplně to zjevení udusit. Je tady menšina lidí, kteří ho stále mají. Satane, můžeš pronásledovat jejich těla, ale nesmíš zabít toto zjevení. Ono je semenem. I když to teď vypadá, jakoby bylo pohřbeno v zemi, nakonec vypučí a poroste. Já přinavrátím všechno, co ohlodal červ, kobylka, chroust a housenka.“ Tito čtyři ničitelé, o kterých je řeč v Joelově proroctví 1:4 a 2:25, jsou analogií k těm čtyřem koním, na kterých jede satan ve Zjevení v 6. kapitole.

Čtvrtá pečeť — Zjevení 6:7, 8

WILLIAM BRANHAM svému obecenstvu připomněl, že Kniha vykoupení byla naplánována a sepsána předtím, než Bůh stvořil tento svět.^{27Efezským 1:4; Židům 4:3; 1. Petrova 1:18−20; Zjevení 13:8; 17:8} Hloubaje ve svých tvůrčích myšlenkách, Bůh ve vizi svého stvoření předzvěděl jeho zkaženost způsobenou satanem, tím zlým andělem, který byl žádostivý po tom, aby se vyrovnal Bohu. Ještě dřív než vznikl první atom vodíku, si Bůh vyvolil svou nevěstu a rozhodl se obětovat Beránka, a takto zajistil vykoupení svého vyvoleného lidu. A tak satan neúnavně pracoval na tom, aby tento plán vykoupení zmařil; ale Bůh se nenechá zmanipulovat.

Proč vlastně Bůh otevřel těchto sedm zapečetěných tajemství? Udělal to, aby své nevěstě ukázal, jak velice ji miluje a co pro její věc vykonal. Když Eva odpadla od Božího slova, Bůh zaslíbil, že přivede její děti zpět k originálnímu Slovu.^{28Mojžíšova 3:15} Zatímco její děti žily v očekávání na příchod toho originálního Slova, Bůh dal Izraeli jako náhražku systém smíření sestávající z obřadů a zvířecích obětí, ale zvířecí krev jenom hřích přikrývala; neodstraňovala žádost po hříchu. Nicméně Izrael si tuto náhražku postupem času oblíbil. Když přišlo Boží vtělené Slovo v člověku Ježíši Kristu, Izraelský národ tuto náhražku upřednostnil před tou opravdovou věcí. Oni nerozpoznali Slovo žijící před nimi. Ježíš byl originálním Slovem Božím ovinutým v balíčku opravdového lidství — kůže, kostí, svalů, nervů, krve, rozumu, osobnosti a všeho ostatního. Ježíš Kristus přišel na svět z jediného důvodu — z důvodu vykoupení. Když Židé po Pilátovi požadovali, aby byl Ježíš ukřižován, nevědomě naplnili tento plán, který Bůh stanovil před založením světa. Ježíš, to originální Slovo, se stal obětním Božím beránkem, který mohl úplně očistit člověka od hříchu. On to dokázal svým zmrtvýchvstáním.

Bill popisoval toto očištění od hříchu jako kapku inkoustu, která spadla do sudu s bělidlem. Inkoust se rozpustí na chemické složky, takže žádná původní složka nezůstává. Bill řekl: „Každý znovuzrozený věřící (opravdový věřící) je před Bohem dokonale a úplně bezhříšný. On nespoléhá na své vlastní skutky, protože krev Ježíše Krista (do které vpadlo jeho vyznání) rozpustí každou skvrnu. Bible říká: ‚Kdo se narodil z Boha, nehřeší, protože Jeho semeno zůstává v něm a nemůže hřešit.‘^{29Janova 3:9} Jak je možné udělat z někoho hříšníka, když ten bělicí prostředek krve Ježíše Krista je mezi touto osobou a Bohem? Ježíš řekl: ‚Buďte tedy dokonalí, jako je váš nebeský Otec dokonalý.‘^{30Matouš 5:48} Ale jak se jen můžeme začít stávat dokonalými? A přesto to Ježíš požadoval. A jestli to požadoval, musí to umožnit — a právě to udělal skrze svou vlastní krev.“

Asi po hodinovém kázání Bill nakonec přistoupil k hlavnímu tématu tohoto večera. Přečetl Zjevení 6:7, 8:

A když otevřel čtvrtou pečeť, slyšel jsem hlas čtvrté bytosti říci: „Pojď a dívej se.“

A hle, spatřil jsem koně mrtvolně bledého a jméno toho, který na něm seděl, bylo Smrt a za ním šlo Peklo. A byla jim dána moc nad čtvrtinou země, aby zabíjeli mečem, hladem, morem a šelmami země.

Bill vysvětloval, že tento bledý kůň nesl toho stejného jezdce jako ti tři předchozí. Ta bledá barva jeho kůže znázorňuje směsici barev bílého, rudého a černého koně, které jsou směsicí náboženské, politické a démonické moci v těch posledních dnech. Všimněte si teď toho tajemného jezdce, jehož jméno bylo utajeno v případě těch prvních tří koní. Teď je ten jezdec na tom bledém koni pojmenován ‚smrt‘ a provází ho peklo. Právě tak jako přirozená smrt je vždy provázena peklem (tím je míněn hrob), tak je duchovní smrt vždy provázena peklem (tím je míněno ohnivé jezero, které bude věčným oddělením od Boha). Organizační systém, který vytvořil satan a snažil se ho prosadit jako pravdu, tento systém je ve skutečnosti pohřebištěm duchovní smrti. Bill zdůraznil, že není proti lidem nacházejícím se v těchto organizacích, je proti tomuto systému, který je ovládá a svazuje ve svých bludech.

Zatímco satan jel těmito církevními věky přes mrtvoly, Bůh rovněž nespal. Izaiáš 59:19 říká: „Když se nepřítel přivalí jako řeka, Duch Hospodinův jej pryč zažene.“ A čtyři bytosti střežící trůn Boží, to jsou ty stejné bytosti, které promlouvaly k Janovi při otevírání těchto prvních čtyř pečetí. Ony znázorňovaly moc čtyř evangelií — Matouše, Marka, Lukáše a Jana — střežící trůn od severu, jihu, východu a západu. A nejen to. Ony znázorňují Boží moc, sloužící v průběhu těchto sedmi církevních věků podle zvláštního plánu k odrážení satanových útoků na Kristovu nevěstu.

První žijící stvoření mělo tvář lva, což znázorňuje vliv Ježíše Krista, Lva z Judova pokolení, který drží pohromadě svou církev v prvním věku díky čerstvému zjevení svého Slova. Zatímco se satan pokoušel tuto novou víru převrátit, Kristus inspiroval Matouše, Marka, Lukáše a Jana k sepsání těchto evangelií, a rovněž inspiroval Petra, Jakuba, Jana a Pavla k sepsání epištol kvůli upevnění pravdy navěky. Spisy těchto mužů byly v této rané církvi opisovány a rozšiřovaly se a poskytovaly křesťanům hmatatelný základ pro jejich duchovní zjevení Ježíše Krista.

Druhé stvoření mělo tvář vola. Jelikož vůl je tažným zvířetem, je to odpovídající duch, který je schopen pomoci pravým křesťanům obstát v útisku a pronásledování, kterýmžto věcem museli čelit v průběhu druhého a třetího věku církve. (Vliv stvoření podobného volovi zasahuje až do čtvrtého církevního věku. Právě tak jako se církevní věky vzájemně prolínají, tak se vzájemně prolínají i ty obranné duchy.) Vůl je rovněž obětním zvířetem. Duch toho vola byl nápomocen těm křesťanům, kteří pro svou víru museli obětovat svůj život.

Třetí stvoření mělo tvář člověka. Byl to intelektuální, chytrý, vypočítavý duch. Bůh si použil tento aspekt své přirozenosti, aby inspiroval Martina Luthera a jiné reformátory k provedení analýzy Bible; když v ní začali hloubat, zavrhli bezprostřední autoritu Říma. Vynález knihtisku v roce 1440 a následné překlady Bible do jazyků lidu jim umožnilo, aby si víc četli to, co bylo řečeno Bohem a porovnávali si Boží slovo s naukami a jednáním římskokatolického systému. Díky vlivu tohoto intelektuálního ducha se vyvolení Boží v tomto pátém církevním věku odvrátili od katolicismu a pokračovali v růstu v souladu s jejich porozuměním Bible rovněž i v šestém církevním věku. Udělali všechno, nač stačila jejich inteligence, ale lidské uvažování mohlo přivést církev jen po určitou mez. Když věky běžely dál, množily se samozřejmě různé biblické výklady; křesťanská hnutí opakovaně kouskovala a přeskupovala nauky do nekonečně rostoucího řetězce denominací a kultů a všechny se zakládaly na Bibli. Satan tohoto zmatku využil ke svému vlastnímu prospěchu a ovlivnil mnohé křesťanské vůdce, aby se pravdě přiblížili, a přesto tu pravdu překroutili tak, že úplnou pravdou nebyla.

Ale Bůh měl v pohotovosti ještě jednu bytost — moc, která čekala na své pořadí a nacházela se v rezervě pro tento poslední církevní věk, kvůli tomu, aby se s celým tím zmatkem utkala a připravila církev pro návrat Krista. Čtvrté stvoření střežící trůn mělo tvář orla. A protože orel může létat výš a vidět dál než kterýkoli jiný pták, znázorňuje proroka z pohanů, který — naplněn duchem Eliáše — bude kázat na konci času. Jedním z jeho úkolu bude přinavrácení původní apoštolské nauky zpět do církve. On nevzejde z nějaké vysoké teologické školy, protože kdyby to tak bylo, měl by sklon se vrátit zpět k tomu, co ho naučili jeho učitelé. Ale tak jako ten původní Eliáš, on se postaví proti organizovaným náboženstvím a systémům toho dne. A bude to nesnadný úkol osamělého muže.

V jednom okamžiku si Eliáš Tesbitský myslel, že byl tím posledním v Izraeli, který zůstal věrný Božímu Slovu. Pak mu Bůh řekl, že si zachoval 7 000 lidí, kteří nesklonili svá kolena a neuctívali zvrhlý náboženský systém, který v této zemi vládl.^{31Královská 19:8, 9} Poslední doba se tomu bude podobat. Ačkoliv bude pouze jeden prorok posledního času pro pohany, ten stejný duch orla bude v posledních dnech inspirovat některé křesťany, aby poselství tohoto proroka věřili. Ano, oni budou menšinou — možná budou tvořit pouze setinu procenta populace.

Satan odvrátil křesťanskou církev od pravé cesty organizačním duchem. Když se Martin Luther a ti ostatní reformátoři od této matky organizace odtrhli, měli pravdu pro svou dobu; ale mnozí z jejich následovníků si tento základ organizačního systému vedoucího ke smrti ponechali. Tento církevní systém se vychloubá tím, že je královnou a tímto napodobuje Kristovu nevěstu.^{32Zjevení 18:7} Ale brzy se to ukáže v rozhodujícím zúčtování. Život a smrt — tyto dvě největší síly na světě se utkají v boji. Satan na svém bledém koni smrti bude bojovat s Ježíšem Kristem na Jeho sněhobílém koni Života. Satanské zástupy (těch, kteří věří jeho systému) se utkají s Boží armádou. Jezdec na bledém koni nyní drží meč, který reprezentuje všechny způsoby, kterými satan zabíjí, jak přirozenou tak duchovní smrtí.

Bůh porazí satana duchovním mečem svého věčného Slova. Falešný prorok, šelma a ti, kteří uctívají obraz šelmy, budou poraženi a později budou zničeni v ohnivém jezeře.^{33Zjevení 19} A proto peklo nemůže být věčné, protože bude nakonec zničeno v ohnivém jezeře. Bible o těchto lidech, kteří budou trpět věčným soudem, tou pomstou „věčného ohně“, říká, že budou potrestáni „věčnou záhubou“.^{34Židům 6:2; Juda 1:7; eventuálně 2. Tessalonicenským 1:9} Soud, oheň a záhuba jsou trvalé, ale lidé, kteří budou procházet soudem a záhubou, nemůžou být věční. Jediní lidé, kteří budou žít navěky, jsou ti, kteří mají od Ježíše Krista Ducha svatého, který v nich přebývá.

Pátá pečeť — Zjevení 6:9, 10

V PÁTEK RÁNO vstal Bill před úsvitem, vešel do studovny a četl Zjevení 6:9, 10:

A když otevřel pátou pečeť, viděl jsem pod oltářem duše zavražděných pro Boží slovo a pro svědectví, jehož se drželi.

A hlasitě volali: „Jak dlouho ještě, Hospodine, ty svatý a pravý, nebudeš soudit a trestat obyvatele země za naši krev?“

Každému z nich tedy bylo dáno bílé roucho a bylo jim řečeno, ať odpočívají ještě krátký čas, dokud se nenaplní také počet jejich spoluslužebníků a jejich bratrů, kteří mají být zabíjeni jako oni.

Všechny komentáře, které Bill kdykoliv ohledně páté pečetě přečetl, byly zajedno v tom, že tito lidé byli křesťanskými mučedníky, kteří zemřeli mučednickou smrtí za svou víru. Pokud to chápeme z pohledu naší představivosti, znělo to zcela rozumně. Pak se ale do místnosti snesl Ohnivý sloup a zaplašil všechno lidské rozumování. Když to Bill, ohromen tímto nadpřirozeným světlem, začal sledovat, vidění ho vtahovalo do jiné dimenze. Uviděl duše shromážděné kolem oltáře a dozvěděl se, kým byli a kým nebyli. Vidění se rozvíjelo do šíře a ukazovalo mu jiné skupiny, včetně těch 144 000 Židů, kteří byli zapečetěni během soužení konečné doby. Uviděl v historii pět Eliášových příchodů. Čtyřikrát viděl, jak se Eliáš zjevuje sám. Pak ho Bill uviděl, jak se zjevil popáté a naposledy a kázal k Židům v průběhu konečného období soužení a pouze tentokrát nestál sám. Bill ty věci pozorně sledoval, dokud si neuvědomil, kdo tam stojí s Eliášem.

Tohoto večera Bill vysvětloval to, co se dozvěděl. Těch sedm pečetí nepokračuje přesně podle časového pořadí. První čtyři pečetě následují za sebou v časovém pořadí, ale ty tři poslední pečetě ne. Některé události se v nich prolínají. Kristova nevěsta odchází na svatební večeři po třetí kapitole Zjevení a není ji vidět až do 19. kapitoly, kdy se vrací na zem spolu se svým Ženichem, Králem Ježíšem. A proto pátá a šestá pečeť se vůbec nevztahuje na Kristovu pohanskou nevěstu.

Všimněte si, že první čtyři pečetě jsou oznámeny čtyřmi zvláštními živými bytostmi, ale ty poslední tři ne. Je to proto, že Kristova nevěsta je vzata na konci čtvrté pečetě ze země. V tomtéž čase Bůh z církve odstraní svého ochránce — Ducha. A proto antikrist bude během šesté pečetě působit svobodně.

Kým jsou ti lidé, které pátá pečeť ukazuje stojící kolem nebeského oltáře? To nejsou křesťanští mučedníci, jak se mnozí bibličtí učitelé domnívají. Jejich smrt nesouvisí s Ježíšem Kristem. Ale jsou spíše zabiti pro „Slovo Boží a pro své svědectví“. Tito lidé jsou Židé, kteří zůstali věrni Mojžíšovu zákonu. Tato skupina se skládá ze všech Židů, kteří byli umučeni pro svou víru od smrti Krista kolem roku 33 našeho letopočtu až do odchodu pohanské nevěsty (kterážto věc se teprve stane). Všimněte si, jsou jim dána bílá roucha. (Kristova nevěsta dostala své bílé roucho, když přijala Ježíše Krista jako svého Spasitele.) Všimněte si také, jak se tato skupina dožaduje pomsty, což lze předpokládat jako správný postoj pod Mojžíšovým zákonem (kde přísná spravedlnost požaduje oko za oko, a tak dále…) ^{35Mojžíšova 21:22−25; 3. Mojžíšova 24:19, 20; 5. Mojžíšova 19:16−21} Křesťan nikdy požadovat mstu nebude. Ježíš své následovníky učil, aby své nepřátele milovali a odpouštěli jim.^{36Matouš 5:38−48; 6:12−15; 18:21−35} Těmto Židům byla dána bílá roucha, protože Bůh jim částečně zaslepil na pravdu oči, tak aby pohané dostali příležitost vejít do Božího království. Římanům 11:25 říká: „…že Izraeli nastala částečná zatvrzelost^{37Podle anglické Bible: “slepota”.}, dokud nevejde plnost pohanů.“ Ve Skutcích 15:14 Petr oznamoval, že Bůh si přál vzít z pohanů lid pro své jméno.

Poté, když je Kristova nevěsta vychvácena na velikou svatební večeři, lidé, kteří zůstanou na zemi, budou procházet nejhorším soužením, jaké kdy tato země spatřila. V této době bude zapečetěno do Království Božího 144 000 Židů, když přijmou poselství těch dvou svědků. Ačkoliv Bible tyto dva svědky nejmenuje, Bill je ztotožnil s Eliášem a Mojžíšem. Zjevení 11:6 říká: „Ti dva mají moc zavřít nebe, aby za dnů jejich prorokování nepršel déšť; a mají moc nad vodami, aby je obraceli v krev a aby zasáhli zem jakoukoliv ranou, kdykoliv budou chtít.“ Eliáš Tesbitský měl vládu nad deštěm a Mojžíš udeřil zemi ranami.^{38Královská 17:1; 1. Královská 18; 2. Mojžíšova 7:19; 2. Mojžíšova 8−11} Když Mojžíš a Eliáš opustili zem, zjevili se znovu a mluvili s Ježíšem na hoře Proměnění, což nasvědčuje tomu, že oba tito proroci budou mít na zemi ještě nějakou službu. Tito dva svědci budou během období soužení kázat Židům stejné poselství, které kázal čtvrtý Eliáš pohanům v tom posledním církevním věku. Když 144 000 Židů pozná Ježíše Krista jako svého Mesiáše, budou s lítostí plakat kvůli tomu, že Ho předtím zavrhli. Bůh je utěší tím, že jim vysvětlí, že to všechno, co se stalo, mělo svůj účel — aby mohli být spaseni pohané. Josefův příběh, jak se zjevuje svým bratrům v Egyptě během hladomoru v Kanaánu, je krásným znázorněním Ježíše zjevujícího se 144 000 Židů v průběhu soužení konečné doby.^{39Mojžíšova 45:1−15} Všimněte si, že když se Josef dal poznat svým bratrům, Josefova pohanská nevěsta už odpočívala v paláci.

Šestá pečeť — Zjevení 6:12−17

PO CELÝ TENTO TÝDEN spával William Branham každou noc průměrně jenom asi tři hodiny. V sobotu ráno se znovu probudil před úsvitem a vešel do pokoje, ve kterém strávil celý týden na modlitbě a při studiu. Přečetl si Zjevení 6:12−17:

A když otevřel šestou pečeť, hle, spatřil jsem, jak nastalo veliké zemětřesení. Slunce zčernalo jako žíněný pytel, měsíc byl celý jako krev

a nebeské hvězdy padaly na zem, jako když fíkovník zmítaný velkým větrem shazuje své pozdní fíky.

A nebe bylo odstraněno, jako když se zavírá kniha, a všechny hory i ostrovy se pohnuly ze svého místa.

A králové země a velmoži, boháči, vojevůdci i mocní a každý otrok i každý svobodný se ukryli do jeskyní a do horských skal.

A říkali horám a skalám: „Padněte na nás a ukryjte nás před tváří Toho, který sedí na trůnu, a před hněvem toho Beránka!

Neboť přišel ten veliký den jeho hněvu, a kdo může obstát?“

V průběhu každého dne zůstával Bill většinu času ve své studovně. Stravovat se chodil ke svým sousedům do vedlejšího domu, k Banksovi a Ruby Woodovým; někdy ho také Banks vzal na oběd do restaurace, ale Bill vždy pospíchal zpět do své studovny. Nechtěl být vyrušován od toho, co ho zaměstnávalo. Jednou během sobotního odpoledne rozsvítil Ohnivý sloup jeho studovnu a přenesl ho do budoucnosti, kde země sténala a chvěla se jako těhotná žena při porodu.^{40Izaiáš 13:6−11} Když to vidění pohaslo, cítil se jako omráčený a lapal po dechu. Zvedl se z křesla, vyšel ven a procházel se sem a tam po dvoře. Studený březnový vzduch ho trochu osvěžil. Důvěrně známé pohledy na trávníky a stromy ho poněkud utišily; veliká kupovitá oblačnost nad jeho hlavou jej ukonejšila natolik, že se mohl nakonec vrátit zpět do své studovny. Viděl na tuto zem přicházející tak hrozné věci, že si uvědomoval, že hodně z toho nebude schopen lidem říci, jinak by je nadmíru polekal. Ale v tom vidění zahlédl rovněž nádhernou novou zemi, která vystupovala z té staré. Pomyslel si: „Ó, Bože, oni něco takového nesmí minout. Musím sáhnout hluboko do vědomí obecenstva, aby to pochopili. Ježíši, vím, že to nedokážu. Ty jsi řekl, že nikdo k Tobě nemůže přijít, jedině když ho přitáhne Otec.^{41Jan 6:44} Mám ale jenom jednu útěchu, protože Ty jsi také řekl: ‚Všechno, co mi dává Otec, přijde ke mně.‘“^{42Jan 6:37; Jan 18:9}

Během večerní bohoslužby Bill vysvětloval, jak se soudy té šesté pečetě rozpoutaly nad hříšným světem, který zavrhl Boží plán spasení. Pohanský věk pominul, Kristova nevěsta už není v té době na zemi; je vytržena na svatební večeři. Bůh obrací svou pozornost ke konečnému vykoupení Židů. V Izraeli se objevili na scéně Mojžíš a pátý Eliáš; kážou Židům totéž poselství, jako kázal čtvrtý Eliáš (sedmý církevní posel) pohanské nevěstě. Sto čtyřicet čtyři tisíc ortodoxních Židů přijme Ježíše Krista jako svého Mesiáše.

Šestá pečeť znamená narušení celého fungujícího přírodního světového řádu. Začíná hrozným zemětřesením provázeným vulkanickými erupcemi, následně nukleární válkou a jinými hroznými ranami. V časovém rámci této šesté pečetě přichází na řadu „sedm trub, tři běda a sedm posledních ran“, o kterýchžto věcech se pojednává ve Zjevení v kapitolách 8−17. Všichni pohané, kteří odmítli Krista, se budou chtít ukrýt před Jeho prudkým hněvem. Je už však pro ně příliš pozdě, aby činili pokání. Když bylo Božím milosrdenstvím opovrženo, pak již nezůstává nic než sklízení následků Jeho hněvu. Šestá pečeť zjevuje rozsah těchto hrozných následků.

Existuje více aspektů této šesté pečetě, které jsou pro budoucnost lidstva velice důležité. Pamatujte, těchto sedm zapečetěných tajemství vzatých dohromady tvoří celistvý plán vykoupení. První čtyři tajemství se prolínají se sedmi církevními věky a ukazují, jakým způsobem Bůh použil pomazání podobající se lvu, volu, člověku a orlu, aby chránil Kristovu nevěstu před každým satanovým útokem. Zaslepení Židé těch posledních věků přijmou své vykoupení pod pátou pečetí. Pod šestou pečetí obdrží své vykoupení 144 000 současných Židů během toho finálního soužení. Ale země také potřebuje své vykoupení. Když satan nalákal Evu do hříchu, výsledek (Kain a jeho potomci) poskvrnili lidstvo politickou, mravní a náboženskou korupcí. Po uplynutí tisíců let lidstvo nyní rovněž uspělo v poskvrnění toho přirozeného světa. Šestá pečeť očišťuje samotnou zemi.

A proto má šestá pečeť trojitý účel: 1. — očišťuje pohanskou církev, která byla ponechána po vzetí nevěsty Kristovy ve vytržení. Tito na zemi ponecháni křesťané jsou hloupou pannou z Matouše 25. Tím, že odmítnou přijmout znamení šelmy, se očistí od své nevíry a budou omilostněni u velikého bílého soudcovského trůnu.^{43Matouš 25:31−46; Zjevení 20:11, 12} 2. — Šestá pečeť rovněž očišťuje Židovský národ. Je to dále zjeveno ve Zjevení 7, a také pod „sedmi troubami“ a „třemi běda“ nacházejícími se ve Zjevení 8, 9 a 11. 3. — Šestá pečeť očišťuje rovněž zemi. Je to rozvinuto ve Zjevení 15 a 16, kde je řečeno, jak bude vylito na zem těch „sedm koflíků“ obsahujících „sedm posledních ran“. Šestá pečeť rovněž zahrnuje události ze Zjevení 17 a 18, totiž soud a zkázu „veliké nevěstky a jejích dcer“, jež jsou těmi satanskými systémy, které od počátku usilují o překažení plánu vykoupení tím, že ho nahrazují svými falešnými plány.

Dva svědkové ze Zjevení 11. kapitoly budou mít pod kontrolou mnohé z těchto soudů. Všimněte si například, že po tom počátečním zemětřesení „slunce zčernalo jako žíněný pytel“. V 2. Mojžíšové 10:21−23, když Pán řekl Mojžíšovi, aby vztáhl ruku k obloze, následovaly tři dny tmy. To se stalo krátce předtím, než Bůh vysvobodil Izrael z otroctví v Egyptě. Mojžíš znovu přivolá tmu v těch posledních dnech, právě předtím než Bůh vysvobodí 144 000 Židů z duchovní slepoty a oni přijmou Ježíše Krista jako svého Mesiáše.

Otázky a odpovědi k pečetím

V NEDĚLI RÁNO 24. března 1963 sdělil William Branham svému obecenstvu, že ještě nikdy předtím se nedostal tak hluboko do sféry Boží přítomnosti jako v průběhu tohoto týdne. Ačkoliv bohoslužby spojené s „uzdravováním vírou“ přinášely neslýchané množství zázraků, tato shromáždění se povznesla nad uzdravování a zázraky mnohem výš. Tento týden byl svědkem toho, jak se skrze toho samého Ducha zjevovala pravda.

Bill strávil většinu z těch osmi dnů v jednom obyčejném pokoji. Někdy stál v přítomnosti Ohnivého sloupu nepřetržitě celou hodinu. Bylo to na hranici jeho možností. Lidský rozum může snášet pouze omezené množství napětí. Ne že by se bál o svou duši. Věděl, že Ježíš Kristus ho vykoupil navěky. Nicméně Kristova přítomnost ve formě tohoto světla — sám Duch svatý — svírala Billa svatou bázní, která jej tak paralyzovala, že vždy oněměl. Některé z těch věcí, které v té místnosti viděl, by se neodvážil vyslovit, jinak by to mohlo způsobit nedorozumění a postrčit některé lidi do fanatismu.

Dnes ráno nemluvil o sedmé pečeti, ale spíše odpověděl na otázky, které lidé napsali na papír a přinesli před začátkem bohoslužby. Přál si, aby se všechny tyto otázky, soustředily na těch šest tajemství, která byla nyní zjevována. Ve většině případů otázky souvisely s pečetěmi, ale někteří lidé se ptali na takové věci jako povaha Boha, vodní křest, manželství a rozvod, peklo, předurčení a semeno hada.

Nějaká osoba se ptala na osud hloupých panen, poté co promeškali vytržení. Bill odpověděl: „Oni budou umučeni během soužení a přijdou na soud po skončení Milénia, protože Bible říká, že ostatní mrtví neožili, dokud se nenaplní tisíc let. Pak nastane další vzkříšení. Spravedliví i nespravedliví budou souzeni Kristem a Jeho nevěstou.“^{44Matouš 25:31−46; 1. Korintským 6:2; Zjevení 20}

Další osoba se zeptala na Eliáše, který přijde k Židům během velkého soužení — bude to skutečný Eliáš z těch dávných dob nebo to bude současný člověk s Eliášovým duchem? Bill odpověděl: „Nevím. Ale spíše se přikláním a věřím, že to bude muž pomazaný Eliášovým duchem, protože Bible říká, že Eliášův duch spočinul na Elizeovi a Elizeus konal zrovna to, co Eliáš.^{45Královská 2:1−15} Nemohu to s jistotou říci. Chci být vůči vám čestný. Nevím.“

Někdo se zeptal, jestli se otevřením první pečetě naplnilo 2. Tesalonickým 2:3 a 4 — totiž, že byl zjeven ten člověk hříchu? Bill odpověděl: „Ano.“

Sedmá pečeť — Zjevení 8:1

V NEDĚLI VEČER 24. března 1963 přistoupil William Branham se vší úctou k tajemství sedmé pečetě. Přečetl první verš ze Zjevení 8. kapitoly:

Když pak otevřel sedmou pečeť, nastalo v nebi ticho asi na půl hodiny.

To je to. To je vše, co Jan napsal o této životně důležité pečeti, která završuje Knihu vykoupení. Nebyly tam žádné symboly. Ačkoliv v nebi nikdo nepromluvil ani se nepohnul, Jan si jasně uvědomoval uplynutí času. Bill vysvětlil, že v nebi bylo ticho, protože tato pečeť musí zůstat utajená. Kdyby se satan dozvěděl, co leží pod touto pečetí, snažil by se to převrátit zrovna tak, jak to vždycky dělal v minulosti. A aby se tomu předešlo, sedmá pečeť musí zůstat záhadou. Právě v tomto mlčení leží paradoxně klíč k tomuto tajemství.

Bill poznamenal některé fascinující podobnosti mezi sedmi pečetěmi a Ježíšovou řečí pronesenou v Matouši 24. Ježíš a Jeho učedníci se procházeli Herodovým chrámem. Učedníci komentovali impozantní architekturu, a Ježíš jim řekl, že ten chrám bude zničen. Později toho dne se Ho učedníci zeptali na znamení Jeho příchodu a konce tohoto světa. Ježíš odpověděl tím, že vyjmenoval seznam různých událostí, které se musí nejdřív stát. Bill ukázal, jak některé z těch událostí odpovídaly sedmi pečetím:

První pečeť (jezdec na bílém koni — přicházející antikristův duch), to se shoduje s Matoušem 24:4 a 5, Ježíš jim odpověděl: „Dejte pozor, aby vás nikdo nesvedl. Mnozí totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: ‚Já jsem Kristus‘ a svedou mnohé.“

Druhá pečeť (tentýž jezdec na červeném koni, který odnímá ze země pokoj), to se shoduje s Matoušem 24:6 — „Budete pak slýchat války a zprávy o válkách. Hleďte, abyste se nestrachovali, protože se to všechno musí stát. Ale to ještě nebude konec.“

Třetí pečeť (tentýž jezdec na černém koni, teď s váhou na obilí), to se shoduje s Matoušem 24:7a — „Povstane totiž národ proti národu a království proti království a budou hlady…“

Čtvrtá pečeť (bledý kůň s tím stejným jezdcem, který je nyní pojmenován smrt), to se shoduje s Matoušem 24:7b a 8 „…mory a zemětřesení na různých místech. Ale to všechno jsou počátky porodních bolestí.“

Pátá pečeť (duše, které jsou pod oltářem a dožadují se pomsty za to, že byli zavražděni), to se shoduje s Matoušem 24:9−13 — „Tehdy vás vydají soužení a budou vás zabíjet a budete nenáviděni všemi národy kvůli mému jménu. Tehdy se mnozí pohorší a budou se vzájemně zrazovat a nenávidět jedni druhé a povstane mnoho falešných proroků a svedou mnohé. A protože se rozmnoží nepravost, láska mnohých vychladne. Kdo však vytrvá až do konce, ten bude spasen.“

Šestá pečeť (hrozné katastrofy a pohromy během velkého soužení); shoduje se s Matoušem 24:29 a 30 — „A hned po soužení těch dnů se zatmí slunce a měsíc nevydá své světlo. Hvězdy budou padat z nebe a nebeské mocnosti budou otřeseny. Potom se na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy budou všechny národy země kvílet a spatří Syna člověka, jak přichází na nebeských oblacích s mocí a velikou slávou.“

Ačkoliv se Ježíš zmínil o obsahu prvních šesti pečetí, neřekl ani slovo o sedmé pečeti s výjimkou toho, že ona zůstává tajemstvím. Ježíš řekl: „O tom dni a hodině však nikdo neví — ani nebeští andělé — pouze sám můj Otec.“^{46Matouš 24:36}

Bill řekl: „Celý nebeský zástup na tuto půlhodinu, když to tajemství sedmé pečetě v Knize vykoupení bylo odpečetěno, ztichl. Byli naplněni bázní. Proč? Co to znamená? Nikdo z nás to neví, ale chci vám říci moje zjevení ohledně toho. Tak jistě, jakože tady dnes večer stojím na tomto pódiu, jsem měl zjevení, že to je ve trojím způsobu. S Boží pomocí k vám chci promluvit o jedné z těchto částí. Tady je to zjevení: to tajemství leží za těmi sedmi následujícími po sobě burácejícími hromy.“

Odkázal na sedm tajemných hromů ze Zjevení 10. To bylo těch sedm hlasů, které Jan uslyšel a pochopil, a přesto mu bylo výslovně řečeno, aby to nezapisoval, i když budou na konci hrát rozhodující roli.

Bill pokračoval: „Je tady důvod, že Bůh dovolil těm sedmi hromům zahřmět. Shledáváme, že Kristus, Beránek, vzal knihu do ruky a otevřel tuto sedmou pečeť, ale pohleďte, to je skryté tajemství. Nikdo to neví. Jde to přesně spolu s tím, co Ježíš řekl v Matouši 24 — nikdo neví, kdy přijde, stejně tak nebudou znát to tajemství sedmi hromů. A tak vidíte, ty věci spolu souvisí. Tolik porozumění máme k dnešku. Všechno ostatní je rozvinuto, ale tato část rozvinuta není. Když jsem seděl ve svém pokoji, viděl jsem, jak se to rozvíjí až k těmto sedmi hromům. A jen tak daleko se teď můžeme posunout.“

„Máme tedy v úplnosti z Boží milosti všechna tajemství šesti pečetí, které byly zapečetěny a rozumíme tomu tak, že sedmá pečeť nebude oznámena veřejně. Ta hodina ještě nenastala, aby toto tajemství mohlo být oznámeno. A proto jsme došli tak daleko a ten zbytek bude oznámen přibližně v té době, když se Ježíš zjeví znovu na zemi pro svou nevěstu nebo cokoliv se v tom čase stane. A do té doby se modleme a žijme dobrým křesťanským životem a vyhlížejme Jeho příchod.“

Bill také dlouho mluvil o těch viděních a navštíveních, které měl až do tohoto významného večera. Už v roce 1955 měl vidění, ve kterém spatřil tři části své služby (tři tažení), které provázelo vidění o tom záhadném stanu nebo katedrále. Pak zde bylo vidění andělů, které přišlo v prosinci 1962 a pak následovala návštěva spojená s „mečem Krále“ v kaňonu Sabino. Nakonec tady bylo těch sedm andělů, kteří ho navštívili poblíž hory Sunsetu před několika týdny. Uzavřel slovy: „Všimněte si, jak toto vidění plus Slovo, plus historie, plus církevní věky, všechno se vzájemně dokonale prolíná. Podle mého nejlepšího porozumění a na základě Slova Božího a vidění a zjevení je výklad těchto sedmi pečetí ‚Tak praví Pán.‘“

Poznámky

1. Malachiáš 3:1; Matouš 3:3; Marek 1:3; Lukáš 1:76; 3:4; Jan 1:23 ↩
2. Matouš 17:10−13; Marek 9:11−13 (NBK) ↩
3. Korintským 15:51, 52; 1. Tessalonicenským 4:16, 17: výraz‘ vytržení’ se vztahuje k vychvácení Kristovy nevěsty před velkým soužením poslední doby, které přichází na tento svět. ↩
4. Efezským 1:13, 14; 4:30; Římanům 8:22, 23 ↩
5. Mojžíšova 2:17 (B21) ↩
6. Mojžíšova 25, především verše 17−49; Rut 3. a 4. kapitola ↩
7. Matouš 26:36−46; Marek 14:32−42; Lukáš 22:39−46 ↩
8. Truhla smlouvy nacházející se v nejsvatějším místě svatyně byla předobrazem samotného Krista. Víku truhly se říkalo slitovnice, tím bylo míněno místo, kde mohla být nalezena milost. 2. Mojžíšova 25:1−22; 3. Mojžíšova 16:2; Židům 9:3−5 ↩
9. Židům 6:13−20 ↩
10. Matouš 11:7−12; Lukáš 7:24−28 ↩
11. Matouš 25:1−13 ↩
12. Matouš 22:1−14 ↩
13. Korintským 6:2 (NBK) ↩
14. Matouš 24:24; Skutky 20:29 ↩
15. Zjevení 2:6 ↩
16. epištola Jana 2:18 ↩
17. Jan 1:1 ↩
18. Daniel 9:26, 27 ↩
19. Matouš 4:8 ↩
20. William Branham sdělil o svatém Augustinovi z Hippo (druhá pečeť 19. 3. 1963 [odstavec 278−289]), co bylo napsáno Hazeltinem v roce 1958 v knize Jak se to stalo? (strana 278−287). William Branham uvádí Schmuckerovu knihu Slavná reformace, a tak to působí dojmem, jakoby citoval Schmuckera, ale ve skutečnosti cituje Hazeltina, který sám cituje Schmuckera. Podíl svatého Augustina na velkém pronásledování evangelických křesťanů je skutečný, ale není to kvůli tomu, že by Augustin byl bezprostředně v těchto vraždách angažován. Spíše je to kvůli tomu, že později římskokatoličtí vůdcové použili jeho slova a jeho reputaci jakožto záminku k vraždění disidentů. Augustin nemusel napsat všechna tato krutá prohlášení, která mu jsou připisována. Ve skutečnosti jsou připisována Orosisovi, jednomu z jeho studentů, který byl horlivým papežovým stoupencem. On mohl umístit některá z těchto vražedných prohlášení do Augustinových spisů. Tak to uvádí R. Hazeltin. (Kniha Jak se to stalo?) se nachází v softwarovém balíku poselství.) ↩
21. Conventicle — tajné, nebo neorganizované shromáždění, zvláště za účelem náboženského uctívání. ↩
22. Matouš 26:52 ↩
23. Věřím v Boha Otce všemohoucího 2. a Krista Ježíše, Syna jeho jediného, Pána našeho; 3. jenž se narodil z Ducha svatého a Marie panny; 4. jenž byl pod Pontským Pilátem ukřižován a pohřben; 5. třetího dne vstal z mrtvých; 6. vstoupil na nebesa, sedí po pravici Otcově; 7. odkudž má přijíti soudit živých a mrtvých; 8. a v Ducha svatého; 9. svatou církev; 10. odpuštění hříchů; 11. těla vzkříšení; 12. a život věčný. ↩
24. Skutky 2:38 ↩
25. Jan 4:1−30 ↩
26. Skutky 2:1−40; Skutky 10:34−48; Skutky 19:1−7 ↩
27. Efezským 1:4; Židům 4:3; 1. Petrova 1:18−20; Zjevení 13:8; 17:8 ↩
28. Mojžíšova 3:15 ↩
29. Janova 3:9 ↩
30. Matouš 5:48 ↩
31. Královská 19:8, 9 ↩
32. Zjevení 18:7 ↩
33. Zjevení 19 ↩
34. Židům 6:2; Juda 1:7; eventuálně 2. Tessalonicenským 1:9 ↩
35. Mojžíšova 21:22−25; 3. Mojžíšova 24:19, 20; 5. Mojžíšova 19:16−21 ↩
36. Matouš 5:38−48; 6:12−15; 18:21−35 ↩
37. Podle anglické Bible: “slepota”. ↩
38. Královská 17:1; 1. Královská 18; 2. Mojžíšova 7:19; 2. Mojžíšova 8−11 ↩
39. Mojžíšova 45:1−15 ↩
40. Izaiáš 13:6−11 ↩
41. Jan 6:44 ↩
42. Jan 6:37; Jan 18:9 ↩
43. Matouš 25:31−46; Zjevení 20:11, 12 ↩
44. Matouš 25:31−46; 1. Korintským 6:2; Zjevení 20 ↩
45. Královská 2:1−15 ↩
46. Matouš 24:36 ↩