V LEDNU 1962 telefonoval Williamu Branhamovi Miner Arganbright a ptal se ho, jestli by někdy v budoucnu nezvážil znovu cestu do Švýcarska. Když Bill odpověděl, že o tom bude uvažovat, Arganbright okamžitě telefonoval jedné pobočce Sdružení obchodníků plného evangelia ve Švýcarsku a zeptal se, jestli by se nenašel někdo iniciativní a neuspořádal v této zemi nějaká shromáždění. Mezitím Bill cestoval po jihozápadě Ameriky a ve druhé polovině ledna kázal v Phoenixu a v Tempe v Arizoně. V únoru se vrátil do Jeffersonville a zorganizoval rybářský výlet s Welchem Evansem, Fredem Sothmannem a Banksem Woodem. Welch Evans vezl celou tuto skupinu ve svém autě. Když projížděli kentuckou krajinou, Bill seděl na předním sedadle vedle řidiče. Jejich cílem byla vodní nádrž za přehradou Wolf Creek, která byla pro veřejné rybaření otevřena po celý rok. V průběhu cesty měl Bill sen nebo vidění. Zpočátku nevěděl, co to bylo. Obrazy, které si zapamatoval, byly tak živé, že přemýšlel, že by to mohlo být i vidění. A potom si asi znovu zdřímnul a měl sen. Byl si však jist jedné věci. Poslouchal, jak si jeho přátele v autě povídali, a během jedné vteřiny stál na dřevěném molu a byl zahleděn do dálky šedivě zelenavého oceánu.
Vedle něj stál Miner Arganbright a říkal: „Připravil jsem pro tebe, bratře Branhame, člun,“ a ukázal na malé bílé kánoe přivázané k pilotu na jedné straně mola.
„Ne,“ odpověděl Bill, „ó, to nebude stačit.“
„Ale ono pojede 60 kilometrů za hodinu, a dokonce i po mělčině blízko břehu,“ namítal Miner.
„Ale to mě nepřeveze přes hlubokou vodu, a proto bych potřeboval velkou loď s dobrým motorem.“
Miner pokrčil rameny: „Dobře, tvoji přátelé plánují přeplout oceán v kánoi. Říkali mi, že půjdou za tebou kamkoli. Možná že byste mohli plout spolu.“ A tu Miner ukázal na druhou stranu mola, kde v zelené kánoi přivázané k pilotu seděli Sothmann s Banksem Woodem. Kánoi měli naloženou kempinkovou výbavou. Arganbright se těchto dvou mužů zeptal: „Jste námořníci?“
„Ano,“ odpověděli.
Bill namítl: „Ne, nejsou. Já se v plavbě vyznám lépe než oni. A na hlubokou vodu bych nikdy takový malý člun nevzal. Když začne foukat vítr, zvednou se vlny a oni se převrátí.“ Teď Miner chytil Billa za ruku, odváděl ho z mola a řekl: „Bratře Branhame, oni tě milují a věří ti. Kdybys přeplul na druhou stranu oceánu ve velké lodi, oni se tě budou snažit v těchto kánoích následovat, převrátí se a utopí. Ale je způsob, jak je tady zadržet. Vidíš tamhle tu budovu? To je jediné skladiště v celém tomto kraji. Kdybys ho zásobil spoustou potravin, oni tady zůstanou po dobu, když ty budeš pryč.“
Další věc, kterou si Bill zapamatoval, bylo, že ukládá zboží do polic v tomto skladišti — krabice mrkve, brambor, cuket a jiné čerstvé zeleniny. Když byly police plné, zatelefonoval své manželce a zeptal se jí, jestli by s ním nechtěla cestovat do zámoří. Když vidění končilo, Meda řekla, že tentokrát zůstane doma.
Bill svým rybářským kamarádům sdělil, co právě viděl a přidal k tomu: „Tato shromáždění, která pro mě ve Švýcarsku připravuje bratr Arganbright — něco do toho vejde a já nepojedu. Bratři ve Švýcarsku se mne budou snažit využít ke svému vlastnímu prospěchu, ale Bůh nedovolí, aby se to stalo.“
Později toho odpoledne dojeli k domu jednoho přítele, u kterého se chtěli ubytovat. Večer mu telefonoval Miner Arganbright. Miner řekl: „Můj protějšek ve Švýcarsku naplánoval v Curychu na polovinu března pětidenní banket Obchodníků plného evangelia. Bratře Branhame, pojeď se mnou, vezmi s sebou manželku, protože nebudeš tolik kázat. Myslím, že ti naplánovali jedno večerní shromáždění. A po tom shromáždění tě vezmu s tvojí manželkou na okružní cestu Evropou a do Palestiny.“
Bill svému příteli odpověděl, že to projedná s Medou a pak mu zatelefonuje, (ačkoliv už dobře věděl, jaká bude odpověď). Příští den zatelefonoval manželce a vysvětlil jí Minerův plán. Jelikož děti ještě chodily do školy, Meda řekla, že březen pro ni není vhodná doba, aby cestovala po Evropě. Zdvořile řekla, že nechce jet.
A tato scéna vidění se doslovně naplnila. Bill cítil, že může jeho obsah vysvětlit svým přátelům. Řekl, že ta bílá kánoe znázorňuje to jedno shromáždění. Bílá barva měla dobrý význam. Byla pro něj v pořádku, aby kvůli jednomu shromáždění cestoval kamkoliv podél amerického pobřeží. Ale Bůh si nepřál, aby se kvůli jedinému shromáždění plavil za oceán. Tito dva bratři v zelených kánoích znázorňovali Arganbrightovu nabídku vzít Billa na okružní cestu po Evropě a do Palestiny. Bratr Wood a bratr Sothmann nebyli kazatelé, ale Bill kazatelem byl. Skladiště byla jeho modlitebna v Jeffersonville, kde mohl kázat cokoliv a všechno, co měl na svém srdci; kde jeho kázání zaznamenána magnetofonem budou pokrmem nejen pro jeho stádo na jeden den, ale budou pokrmem jeho lidu na dlouhou dobu, pokud jen budou chtít jíst.
A tak místo toho, aby na jaře odjel do zámoří, zůstal Bill poblíž domova a kázal na tucet kázání v Branhamově modlitebně, tak jak cítil, že to bude nápomocné ke křesťanskému růstu a k přivedení lidí blíž k Bohu. Kázal tedy na téma: „Jednota s Bohem“, „Vytrvalost“, „Největší boj“, „Vyjádření“, „Mluvené slovo je originální semeno“, „Moudrost proti víře“, „Obnovení stromu nevěsty“, „Zmocnění se všech věcí“, „Cesta pravého proroka“, „Vypusťte tlak“, „Otázky a odpovědi“, „Zastat se Ježíše“ a „Evangelizace poslední doby“.
V kázání „Největší boj“ (které bylo kázáno 11. března 1962) poukázal na první boj, který byl kdy v nebi bojován, když Michael a jeho andělé bojovali proti Luciferovi a jeho andělům. Lucifer a jeho armáda byli svrženi z nebe, a tak přišli na zem a zde ta válka pokračovala. Na zemi si Lucifer zvolil jako bojiště lidský rozum. Lucifer rovněž zvolil svou zbraň, jež byla zpochybnění Božího slova a argumentování v rozporu s ním. Bůh na druhé straně zvolil jako zbraň víru v Jeho Slovo. Každá lidská bytost měla tutéž volbu jako Adam a Eva: on nebo ona musí buď uvěřit Slovu Božímu a žít nebo ho zpochybnit a zemřít. A tak největší boj, který byl kdy bojován, nadále probíhá na každém místě v myslích mužů a žen.
„Já nemluvím o ideji křesťanské vědy ‚rozum nad hmotou‘,“ Bill tento bod objasnil. „Když vaše mysl přijímá život pocházející z Božího slova, ten akt přijetí do vás vnese Boží život. Nejsou to jenom vaše myšlenky, které to docílí; je to spíše Slovo Boží, které to do vás přivede kanálem vašich myšlenek. Rozumíte? Váš rozum to přijímá, uchopí se toho, váš duch ovládá váš rozum, a když váš duch vezme Slovo Boží, Duch nacházející se v tom Slově do vás vnese život.“
18. března 1962 kázal „Mluvené Slovo je originálním semenem“. Toto šestihodinové vyučovací poselství bylo rozděleno do dvou částí, tak aby si obecenstvo mohlo udělat přestávku na oběd. Ráno řekl: „Věřím, že moje poslání tady na zemi je předcházet příchod Slova, kterým je Kristus. On v sobě obsahuje Milénium a každou další dobrou věc, protože On je Slovem.“ Pak přečetl odstavec z 1. Mojžíšovy 1. kapitoly včetně 11. verše: „Potom řekl Bůh: Zploď země trávu, a bylinu vydávající símě, a strom plodný, nesoucí ovoce podle pokolení svého, v němž by bylo símě jeho na zemi. A stalo se tak.“
Bill řekl: „Každé Bohem vyřčené Slovo je semenem.“ Aby tento názor obhájil, četl Lukáše 8, kde Ježíš vypráví podobenství, kde hospodář sel na svém poli. Když se Ho učedníci zeptali na význam tohoto podobenství, Ježíš řekl: „To podobenství znamená toto: semeno je Slovo Boží.“
Bill toto téma rozvinul a řekl: „Jeho Slovo je Jeho semeno a Jeho Duch je voda. Když Duch Boží přichází a zavlaží semeno, ono zrodí život toho semene.“
„Věřím, že Bible je Slovem, celou pravdou; a Ježíš je Slovem, které se zjevilo. On a Jeho Slovo jsou jedno a totéž. Kým On je? On byl tím Semenem, které měla zrodit Eva, ale ona to zkřížila zpochybněním Božího slova. Duch svatý byl v Edenské zahradě proto, aby toto semeno zaléval. Člověk nebyl stvořen proto, aby zemřel; byl stvořen, aby žil. Zkřížení však přivodilo smrt. Eva zkřížila lidskou rasu s hadem (který v této době nebyl plazem, ale savcem geneticky podobným člověku). Teď jsme všichni vůči originálu kříženci. A proto lidé umírají.“
„Bůh se zjevil v Ježíši tak dokonale proto, že Ježíš byl semenem Slova, samotným zárodkem. Ten zárodek semene měl v sobě život. Ježíš byl tím zárodkem, Slovem Božím. Ten zárodek je zavlažován Duchem. Ježíš musel být ‚otevřen‘ na Golgotě proto, aby z toho Semene mohl být uvolněn život a mohl zplodit další semena. Ona musí uvidět to Slovo a držet se Ho. On poslal svého Ducha, aby tato semena zavlažoval a aby ona zrodila lidi, kteří nebudou z toho Slova nic popírat, protože jsou příbuzným semenem toho originálního Semene.“
„Ten první Adam měl zplodit syna, který bude pokračovatelem lidské rasy. Eva to zkřížila s hadem a zrodila křížence a celé pokolení nemanželských dětí, které se rodí, aby zemřely. Pak přišel Ježíš a byl tím pravým semenem. On to dokázal. Všechno, co Adam ztratil, tím byl Ježíš. Vidíte? On je tím pravým Synem. Byla to Eva, která měla nakonec toto dítě zrodit, kdyby nenaslouchala hadovi a neporodila svého zkříženého syna. A proto věřím tomu, čemu věřím. To se musí vrátit zpět do toho Slova.“
„Všichni synové Boží na tom musí být stejně. Ó, ano. Když jsme se narodili ze Slova a z Ducha, to nás znovu navrací zpět do mluveného Slova, právě tak, jak o tom řekl Ježíš ve 3. kapitole Evangelia Jana. Navrací nás to zpět na místo, kde jsme se měli nacházet od začátku. A kvůli tomu Kristus zemřel: aby nás navrátil zpět na místo, na kterém jsme Božími syny.“
Po obědě Bill ve svém tématu pokračoval. Učil, že když Adam přišel k Evě, zjistil, že její lůno je již oplodněno hadovým semenem. Ale předtím než Eva mohla vykonat tento akt, musela nejdřív přijmout ďáblovu lež do lůna svého myšlení. Zpochybnila pouze jedno Slovo Boží, ale to Slovo bylo klíčové. Bůh řekl: „Nejezte ovoce z toho stromu, který je uprostřed zahrady, jinak zemřete.“ A satan jí to zdůvodnil slovy vycházejícími z úst hada: „Určitě NEZEMŘETE; stanete se jen chytřejší.“ Přidáním jednoho slova satan všechno změnil. Zpochybněním Božího slova Eva přišla o své panenství a lidská rasa takto nabyla hříšnou povahu.
Porovnáme si teď Evu s Marií. Eva přijala falešné slovo, které zrodilo falešné semeno. Marie byla vyvolená, aby přijala pravé semeno. Ale nejdříve musela i Marie čelit satanovi, který se jí snažil zdůvodnit něco proti Slovu. Když k Marii přišel anděl a sdělil jí, že porodí syna, Marie se zeptala: „Jak se to stane, když dosud nepoznávám muže?“ Satan jí našeptával do ucha, zaséval semeno pochybnosti, a říkal jí, že takové zaslíbení je vzhledem k její současné situaci logicky nemožné. Měl dobrý argument. Ale když anděl řekl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího; proto to svaté, co se z tebe narodí, bude nazýváno Syn Boží,“ Marie pohotově odpověděla: „Ať se mi stane podle tvého slova.“1Lukáš 1:26−38 (NBK) A tak se naplnilo Písmo: „Protož sám Pán vám dá znamení: Aj, panna počne, a porodí syna, a nazůve jméno jeho Immanuel.“2Izaiáš 7:14 (BK)
Ježíš byl dítětem vyřčeného Slova. On nebyl počat pohlavním aktem, ale skrze Boží mluvené Slovo. (Bůh v Mariině lůně stvořil vajíčko i spermii, která ho oplodnila, a tak fyzicky byl plně člověkem, ale jeho rodičovství bylo striktně Božského původu.) Jelikož nepřišel pohlavním způsobem, Ježíš nemusel umřít, ale zemřel proto, aby zaplatil dluh Adamova hříchu. To byla jediná cesta, jak ho mohl zaplatit. Nikdo jiný to nebyl schopen udělat, protože všichni ostatní byli narozeni z pohlavního aktu. Tak jako Marie, musí tito lidé, kteří byli předurčeni, aby se stali částí kolektivní nevěsty Ježíše Krista, nejdříve přijmout Slovo v lůně své mysli.
Ačkoliv Bill ve svém životě kázal už tisíce kázání, napsal jenom velice málo věcí. Ale několik dnů předtím, než kázal toto kázání, mu Duch svatý řekl, aby vzal do ruky pero a napsal poselství pro církev, které nyní přečetl:
„Hle, co se vám snažím říci. Zákon reprodukce se zakládá na tom, že každý druh zplodí podle svého druhu na základě 1. Mojžíšovy 1:11. Z toho vyplývá, že děti Boží budou jako jejich Otec. V těchto posledních dnech ta pravá Církev (nevěsta), když se k Němu bude blížit, dospěje k Vrcholovému kameni a stane se super Církví; super rasou. Ti v nevěstě se Mu budou tak velice podobat, že budou rovnou Jeho samotným obrazem, a to kvůli tomu, aby s Ním byli sjednoceni. Budou jedno. Budou samotným projevem Slova živého Boha. Denominace nemohou něco takového docílit. Denominace zrodí pouze svá věrovyznání a dogmata smíchaná se Slovem, avšak jejich produkt bude křížencem.“
„Prvnímu Adamovi, který byl prvním mluveným Slovem Božím (semenem), byla dána nevěsta proto, aby mohl reprodukovat dalšího Božího syna. Ale Eva padla kvůli zkřížení, a proto způsobila Adamovu smrt.“
„Druhému synu, Ježíši, který byl rovněž mluveným Slovem Božím (semenem), byla také dána nevěsta jako Adamovi, ale dříve než si stačil svou nevěstu vzít, padla také. Ona, podobně jako Adamova manželka, byla vystavena zkoušce, zda bude věřit Slovu Božímu a žít, nebo Slovo zpochybní a zemře. A když zpochybnila a opustila Slovo, zemřela.“
„Pak z té nepočetné skupinky pravého semene Slova Bůh představí Kristu milovanou nevěstu, pannu — pannu jeho Slova — protože nepoznala žádné vyznání lidského původu nebo dogmata. Skrze údy této nevěsty Bůh naplní všechno, co zaslíbil, že bude v panně zjeveno.“
„Slovo zaslíbení přišlo k panně Marii. U Izaiáše 9:6 Bůh zaslíbil, že jednou zjeví sám Sebe. A nyní Jeho jednání směřovalo k naplnění Jeho vlastního Slova zaslíbení v panně. Všimněte si, že to byl anděl, který přinesl poselství, ale to andělské poselství bylo přece Slovem Božím. Když ona toto andělské poselství přijala, Bůh naplnil všechno, co zaslíbil, že se v tom čase stane. Přirozené Mariino lůno znázorňuje duchovní lůno panenské nevěsty dnešní doby. Právě tak, jak udělala Marie, tato panna konce času řekne: ‚Ať se mi stane podle Tvého Slova.‘ Kristus je hlavou této nevěsty a oni Mu jsou poddáni ve všem. Oni Jej nejen budou milovat, oni budou mít také Jeho schopnosti.“
„Všimněte si té harmonie mezi Otcem a Synem. Ježíš nikdy neudělal nic, dokud mu to Otec nejdříve neukázal (Jan 5:19). Tato harmonie bude existovat mezi Ježíšem a Jeho nevěstou; On jí ukazuje své Slovo života a ona je přijímá. Ona ho nikdy nezpochybňuje. Nic jí nemůže uškodit, dokonce ani smrt, protože když je semeno zaseto do země, voda Ducha ho znovu vzbudí. Zde je to tajemství: V nevěstě je Slovo, jako bylo v Marii. Nevěsta má Kristovu mysl, a proto ona ví, co si On přeje, aby s Jeho Slovem udělala; a ona to koná ve jménu Páně, což znamená, že má ‚Tak praví Pán‘. Pak to Slovo vyklíčí díky vodě Ducha a povyroste natolik, že splní svůj účel.“
„Ti, kteří jsou v nevěstě, konají pouze Jeho vůli. Nikdo je nemůže přesvědčit o opaku. Oni mají ‚Tak praví Pán‘, jinak mlčí. Oni vědí, že to musí být Bůh konající v nich své skutky a tím, že své vlastní Slovo naplňuje. On nedokončil během své pozemské služby celé své dílo, a tak je nyní vykonává skrze svou nevěstu. Ona o tom ví. Kristus teď naplní skrze svou nevěstu to dílo, které zanechal pro tuto konkrétní dobu.“
„A tak stůjme jako Jozue a Kálef. Naše zaslíbená země se blíží na dosah našeho zraku tak jako tehdy ta jejich. Tak tedy, stůjme jako Jozue a Kálef, když už vidíme na obzoru zaslíbenou zemi. Jozue znamená ‚Jahve spasitel‘. Muž Jozue znázorňuje vůdce poslední doby, který přijde do církve právě tak, jako přišel Pavel, jako ten původní vůdce rané pohanské církve. Kálef zas znázorňuje ty lidi, kteří Jozua následují…“
Tato stať pokračuje ještě na několika dalších stránkách a poukazuje, jakým způsobem pro nás byly životy Mojžíše a Eliáše poučením o mnoha věcech týkajících se dnešního dne. Bill řekl: „Kristus si teď bere svoji nevěstu, aby byla oplodněna Jeho vlastním semenem Slova v duchovním lůně její mysli. On nechce žádné vyznání víry ani dogma, které by s tím bylo smícháno. Jeho nevěsta musí být vůči Němu pannou.“
„Ó, lidé, Bůh vám žehnej. Poslyšte, nemohu věřit ničemu jinému kromě Božího slova. Chci, aby Jeho Slovo bylo mým životem, vším, čím jsem já; a chci, aby s vámi to bylo stejné. Aby vaše chození, vaše mluvení, vaše pohnutky a všechno ostatní, co děláte, bylo v souladu se Slovem Božím. Ať do vás vstoupí Kristova mysl a oplodní vás Slovem. Jestli dovolíte, aby do vás vstoupila denominační mysl, budete denominačně oplodnění. Pokud však dovolíte, aby do vás vstoupila Kristova mysl, On nemůže popřít své vlastní Slovo, protože je Bohem. Budete oplodněni Slovem a budete mu věřit. Nezáleží na tom, jestli vás vyhodí a jestli před vámi budou všechny dveře zavřeny, vy přesto zůstanete stát pevně. Amen.“
KDYŽ WILLIAM BRANHAM navštívil v roce 1951 Jižní Afriku, naskytla se mu poprvé příležitost zastřílet si z pušky značky Weatherby kalibru 257 Magnum. Puška se mu velice líbila. Řekl, že to byla jeho vysněná puška, a přesto si nikdy takovou nekoupil. Měl už asi tucet pušek a ve svých myšlenkách by nebyl schopen ospravedlnit ztrátu 300 dolarů za další pušku, když si uvědomoval, že někteří misionáři v Africe si nemají ani co nazout na nohy.3V té době obnášel měsíční příjem Williama Branhama 400 dolarů, které dostával od Branhamovy modlitebny. V průběhu let mu několik různých lidí koupi Weatherby Magnum nabízelo, ale on pokaždé odmítnul.
Na jaře roku 1962 začal Branhamovu modlitebnu navštěvovat jeden muž jménem Rodney Armstrong, který se právě stal křesťanem. Armstrong byl distributorem společnosti Weatherby pro Indianu. Když se dozvěděl, že Billovým přáním bylo vlastnit Weatherby kalibru 257 Magnum, ale že nemohl ospravedlnit výši nákladu, nabídl mu jinou možnost. Právě obdržel oběžník společnosti Weatherby, ve kterém stálo, že komora kterékoliv pušky kalibru 257 může být provrtána způsobem, aby do ní šlo vložit náboj Magnum a přitom poskytovala stejné balistické vlastnosti jako Weatherby Magnum. Společnost tuto úpravu otestovala a zaručovala její výsledek. Náklady na tuto úpravu činily 40 dolarů, ale jelikož byl Armstrong hlavním firemním dealerem, mohl to zajistit za cenu asi 15 dolarů.
Tento nápad se Billovi nesmírně líbil. Takovou pušku, kalibru 257 už měl, a střílel z ní jen málokdy. Byla to puška značky Winchester model 70 s uzávěrem. Nějaký přítel z Kalifornie tuto pušku daroval jeho synovi Billy Paulovi, aniž si uvědomil, že Billy Paul je levák. A protože Billy Paul měl potíže s obsluhou pušky pro pravou ruku s uzávěrem na levou, Bill ji se svým synem vyměnil za pušku značky Savage kalibr 300, a tak získal novou pušku kalibru 257. Nyní Bill dychtil po úpravě Winchestrovky modelu 70, aby se stala rovnocennou puškou s Weatherby Magnum, která byla jeho životním snem.
Kalibr znamená průměr vrtání hlavně pušky. Kalibr 257 znamená, že průměr otvoru hlavně je 257 tisícin palce.4, 5278 milimetrů Když továrna Weatherby upravovala Billovu pušku, zapomněli provrtat hlaveň. Upravili pouze velikosti průměru komory, aby se tam vešel náboj o průměru kalibru 257 Magnum. Náboje značky Magnum jsou větší než normální náboje a mají také větší obsah střelného prachu. Výsledkem je větší rychlost kulky a zároveň rovnější dráha střely, což celkově zlepšuje základní přesnost pušky.
22. dubna 1962 Bill pronesl kázání, které nazval „Obnovení stromu nevěsty“. O týden později — v průběhu prvního květnového týdne — mu byla z továrny Roy Weatherby v Kalifornii doručena jeho upravená puška. Bill ji chtěl s netrpělivostí vyzkoušet, a tak poprosil Bankse Wooda, aby s ním zajel na střelnici Klubu ochránců přírody. Když tam dorazili, Bill připnul na dřevěný stojan ve vzdálenosti 50 metrů černobílý terč, poodešel na palebnou čáru, posadil se na lavici, vzal svou novou pušku a opřel se lokty o dřevěnou podložku k tomu určenou. Několikrát vystřelil. Banks Wood sledoval zásahy a s nadšením sděloval, že všechny jsou v černém. Banks pak poodešel dozadu a Bill otevřel závěr a pokoušel se do komory vložit další náboj Magnum. Kdyby nebyl tak rozrušen, byl by si všimnul varovného znamení. Roznětky vyhozených nábojů byly vzadu trochu deformovány. Všimnul si toho, ale ve chvíli vrcholné zábavy nevěnoval pozornost tomu, oč by vlastně mohlo jít. Roznětka musí samozřejmě zapadnout svým pevným koncem do mosazného pouzdra. To, že roznětka trochu vyčnívala, znamenalo, že exploze při každém výstřelu způsobovala přetlak.
Bill zamířil. Přitlačil oko k hledí dalekohledu, nitkový kříž jako obvykle nastavil na střed terče a zmáčkl spoušť. Následovala exploze, s jakou nepočítal. Na okamžik zahlédl v okruhu dvou metrů jenom šlehající plameny. A pak už neviděl ani neslyšel nic. Celý zmatený měl pocit, že se vznáší jako teplovzdušný balón. Ale kde je? Co se stalo? Je mrtev? Uplynulo několik vteřin, než si uvědomil, že je stále naživu a že se stále nachází na pevné zemi. S překvapením ucítil, že má prázdné ruce. Kde je puška? Cítil krev, jak stříká ze všech míst kolem jeho pravého oka. Přiložil na krvácející oko ruku a druhou rukou si pootevřel víčko levého oka a uviděl kousky pušky rozmetané kolem dokola. Puška mu explodovala v rukou. Hlaveň později našel daleko před sebou. Zámek odletěl dozadu. Dřevěná pažba a mechanismus spouště se rozpadly na kousky a střepiny se rozlétly do všech stran. Uvědomil si, že mu střepiny zasáhly obličej a způsobily krvácení. V srdci se modlil: „Pane Ježíši, Ty jsi můj lékař. Prosím, zastav to krvácení.“ Po několika vteřinách přestala krev z ran kolem jeho oka stříkat.
Banks Wood, který byl v té chvíli mimo dohled, ještě nezpozoroval neštěstí. Bill se snažil zakřičet, ale nemohl, a tak mával jednou rukou, až upoutal Banksovu pozornost. Banks k němu přiběhl, a když uviděl zakrvácený obličej svého přítele, vytřeštil oči. Popadl ho za ruku, přivedl k autu, ale ve spěchu si přílišným sešlápnutím plynového pedálu zalil karburátor a motor nechtěl nastartovat.
Nakonec se mu však podařilo nastartovat, zavezl Billa domů, aby si omyl obličej a co nejdůkladněji zjistil rozsah svého zranění. Obličej byl v hrozném stavu. Banks zavolal očnímu specialistovi, který souhlasil s okamžitou prohlídkou.
Lékař použil speciální zvětšovací přístroj, kterým hloubkově prohlížel Billovy oční bulvy. Nakolik byl schopen stanovit, Billovy oči nebyly poškozeny. Ale zbývající část jeho obličeje, to už bylo o něčem jiném. Exploze způsobila, že patnáct malých kovových úlomků zasáhlo Billovu tvář do půlkruhu pod pravým okem. Několik větších kousků zasáhlo čelo a lícní kost. Jeden malý úlomek mu dokonce prosekl ret a vyštípnul zub. Lékař vytáhl ty větší střepiny z Billovy lícní kosti a čela, ale řekl, že ty malé kousky kolem oka nemohou být bez určitého rizika odstraněny. „Ale neměly by vám nijak vadit, ačkoliv,“ dodal, „Pane Branhame, podívejte se na to takto — vaše oko bylo jenom dva a půl centimetrů od exploze, a přesto ani jedna střepina nezasáhla oční bulvu. A to je zázrak. Při takové explozi můžete být rád, že vám vůbec zůstala hlava na krku. Anděl Páně vás musel nějakým způsobem ohlídat.“
Kůže Billova obličeje zpočátku vypadala jako nedopečený hamburger; ale po několika dnech se mu zahojila. Víc než týden mu stále zvonilo v uších, ale nakonec přestalo i to. Hlubší rány však potřebovaly k zahojení několik měsíců.
Později, když se vrátil na střelnici, našel hlaveň, závěr a mnoho dalších částí, které tam ještě zůstaly. Vzal je a poslal je zpět do továrny Weatherby k analýze. Ukázalo se, že když prováděli úpravu nábojové komory, udělali dno nábojnice o malinko větší. Dno nábojnice v komoře pušky je prostor mezi koncem náboje a začátkem spirálového otvoru, který tvoří vnitřek hlavně. Tento prostor musí být opracován s precizně stanovenou tolerancí, obyčejně je to v rozmezí dvou až pěti tisícin palce.5Od 0, 0508 do 0, 127 milimetrů Pokud je tento prostor příliš velký, rozpínající se plyn nemůže být dokonale regulován, a právě to se stalo s Billovou puškou. V podstatě to bylo tak, že když zmáčknul spoušť, jeho puška se stala jakoby trubicovou bombou. A jelikož mechanismus závěru byl slabší než ocel samotné hlavně, exploze směřovala dozadu místo dopředu.
Bill sděloval svému shromáždění: „Satan se mě tam pokoušel zabít, ale on to nemůže udělat, dokud se mnou není hotov Bůh a nebude mě už chtít vzít domů. A tak jsem si vědom toho, že je tady ještě něco, co si Bůh přeje, abych vykonal.“
DO ČERVNA ROKU 1962 se Bill cítil ze své nehody zotaven natolik, že se pustil do dvouměsíčního evangelizačního turné, které jej nejdříve zavedlo na sever a jih Karoliny, na východní pobřeží, a pak dále až na západní pobřeží Ameriky. V průběhu dvou červnových týdnů a v prvním červencovém týdnu kázal v různých městech Kalifornie. Pak odcestoval dál na sever, kde kázal týden ve Spokanu ve státě Washington a další týden v Salemu v Oregonu. Do 24. července dojel do Port Alberni v Britské Kolumbii, kde kázal v letniční církvi, ve které byl zrovna pastorem Ed Byskal.
Všeobecně vzato, letní Billova cesta roku 1962 byla úspěšná. Ve většině měst spolupracovaly Sbory Boží s Církví Boží, se Sjednocenou letniční církví a s Hranatou církví a jinými denominacemi, které jeho shromáždění sponzorovaly. Nicméně, neprobíhalo to jako obrovské evangelizační kampaně, které konal v padesátých letech, ve kterých spolupracovaly tucty církví a byly tak schopny naplnit obrovské posluchárny s mnoha tisíci lidí. Další rozdíl byl patrný potom, co se vrátil domů. Kromě mnoha dopisů, jež obdržel od lidí, kteří byli v průběhu těchto kampaní uzdraveni, obdržel také mnoho dalších, ve kterých si lidé stěžovali na věci, které kázal. Někteří lidé si stěžovali, protože kázal, že učení o trojici není biblické. Jiní si zase stěžovali, že se zmiňoval o semenu hada. Někteří lidé nesouhlasili s jeho odmítavým postojem vůči ženám kazatelkám. Jiní byli nespokojeni, protože učil, že se ženy mají oblékat slušně, a nesouhlasili s jeho představou o slušnosti. (Bill učil, že žena by měla mít dlouhé vlasy a měla by se oblékat do šatů, které zakrývají její kolena. Žena by neměla nosit kalhoty, šortky, líčit se, malovat si oční stíny, a tak dále.) Jeden dopis přišel od denominačního kazatele, který řekl: „Bratře Branhame, v minulosti jsem k tobě měl velikou důvěru, dokud jsem tě neslyšel prohlásit, že moje denominace je odpadlíkem v hříchu. Když jsi toto řekl, já s tuctem lidí mé církve jsme opustili tvé shromáždění.“
Bill se cítil tak trochu znechucen. Věděl, že tentýž Bůh, který mu dával v modlitbě za nemocné dokonalé rozpoznání, mu rovněž dával duchovní rozpoznání při vyučování Bible. Tento koncept je tak jednoduchý a logický — proč to tedy lidé nemohli pochopit? Bůh chrání své Slovo a nebude obhajovat lež.
V srpnu Bill strávil několik dnů o samotě na modlitbě ve své jeskyni v oblasti Tunelového mlýna. Jednoho rána, když tak seděl na svahu kopce a pozoroval východ slunce, mu Pán zjevil něco, s čím se později mohl podělit se svým shromážděním.
8. září 1962 se Bill postavil v Jeffersonville za kazatelnu a kázal na téma „Současný stav mé služby“. Připomněl svému shromáždění vidění, které měl onoho rána, když pokládal základní kámen Branhamovy modlitebny — jak u kříže sázel jabloně a slivoně a potom z těchto stromů česal ovoce. A na konci tohoto vidění mu Pán řekl, aby četl 2. Timoteovi 4. Ten hlas neřekl, které verše 2. Timoteovi 4 by měl číst, a tak Bill četl pouze verše 1−5, a pak se zastavil. Od toho dne až do současnosti považoval vždy 2. Timoteovi 4:1−5 za část svého vlastního pověření: „Kaž Slovo… buď připraven vhod i nevhod, usvědčuj, kárej a napomínej se vší trpělivostí a učením. Neboť nastane čas, kdy nebudou snášet zdravé učení, ale budou si podle vlastních chutí shromažďovat učitele lechtající jejich sluch. Odvrátí uši od pravdy a uchýlí se k bájím. Ty však buď ve všem střízlivý, snášej útrapy, konej dílo kazatele evangelia, naplň svoji službu.“ Bill věřil, že když byl na počátku své služby mladým mužem, Bůh mu dal tyto verše k povzbuzení a podržel ho, a později, (a to nastalo právě teď) se lidé od jeho kázání zdravé nauky odvrátí. Během takové evangelizační služby, jaká byla ta jeho, bylo vždycky skryté pokušení se nechat odradit.
Ale Pavel Timoteovi napsal ještě něco víc. Několik týdnů později Pán Billovi zjevil, že odstavec v 2. Timoteovi 4:7 a 8 se rovněž vztahuje na jeho službu. „Já totiž začínám být obětován a nastal čas mého odchodu. Bojoval jsem dobrý boj; běh jsem dokončil, víru jsem zachoval. Nakonec je pro mě připravena koruna spravedlnosti, kterou mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce…“ Když toto Pavel psal, byl již starým mužem ve vězeňské cele v Římě. Mnozí z jeho původních společníků ho opustili a mysleli si, že Bůh ho již více nepoužívá. Pavlovi kritici, kteří na to hleděli pouze tělesnýma očima, měli přesvědčivé argumenty, ale Pavel hleděl na svou situaci duchovním zrakem a viděl, jak se blíží korunovace jeho vlastní služby. Bill měl pouze 53 let a blízkou smrt ještě neočekával, ale stále mohl vidět podobnost mezi jeho službou a službou Pavlovou. Billova služba z pohledu tohoto světa, ve srovnání s tím čím kdysi byla, pohasínala. Dokonce mnoho křesťanů si myslelo, že je už odepsaný a že ho Bůh z nějakého důvodu opustil. Tito lidé si však neuvědomovali, že Bůh často tímto způsobem jednal. Bill poukázal na to, jakým způsobem někdy Bůh dovolí, aby Jeho služebníci poklesli na samotné dno, dříve než On se za ně postaví a korunuje jejich službu úspěchem. Bill se také krátce zmínil o příkladech této zásady v Bibli a citoval takové případy jako Jákoba, Josefa, Eliáše, Daniela a Jana Křtitele. A pak promlouval o svrchovaném příkladu Ježíše Krista.
Mnozí lidé Ježíše milovali, když uzdravoval nemocné, když je nakrmil rybami a chlebem a když je vyučoval v podobenstvích. Ale pak odložil kojeneckou láhev a začal je krmit tvrdým pokrmem evangelia. Ježíš řekl: „Blahoslavený, kdo se nade mnou nepohoršuje.“6Matouš 11:6; Lukáš 7:23 (NBK) Ale mnozí lidé, když slyšeli tvrdé věci, které vyučoval, se pohoršovali. Například když Ježíš řekl: „Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život.“ Když to lidé uslyšeli, zástup drasticky prořídl natolik, že Jej dokonce opustilo sedmdesát Jeho nejbližších následovníků. Ježíš se otočil ke svým dvanácti učedníkům a zeptal se: „Chcete snad odejít i vy?“ A Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života. A my jsme poznali, že Ty jsi Kristus, ten Syn živého Boha.“7Jan 6:47−71 (NBK) Když tento den uplynul, Ježíšova popularita se povážně zmenšila. Kritik mohl argumentovat, že Ježíš ztratil svou přízeň u Boha, protože ztratil přízeň svých zástupů. Dokonce samotný Ježíš, když visel na kříži, zvolal: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“8Matouš 27:46; Marek 15:34 (NBK) To byl nejnižší bod Jeho života, Jeho nejtemnější hodina, krátce předtím než řekl: „Je dokonáno!“ Několik dnů později však Bůh Ježíšovu službu korunoval slávou a zmrtvýchvstáním.9Jan 19:30; Jan 20
Bill pověděl: „Doufám, že On bude jednoho dne korunovat mou službu. Nevím sice, jak a kdy to bude. Když On bude hotov, já jsem taky. Doufám, že mou službu bude korunovat tímto: že mi dovolí vzít roucho Slova a obléknout Jeho nevěstu do šatů Slova pro Jeho spravedlnost. Doufám, že mě bude korunovat tím, že mi dovolí se tam onoho dne postavit a říci (jak řekl Jan): ‚Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy tohoto světa.‘“
„Zůstanu tedy i nadále věrný Slovu, dokud On se mnou nebude hotov. Hle, v takovém stavu je moje dnešní služba. Nejsem odrovnán; jsem pouze zahrnut přízní Krále.“