Tyto závěrečné poznámky obsahují prameny k většině příběhů obsažených v jednotlivých kapitolách. Mnohé z těchto detailů životopisu pocházejí z osobního svědectví Williama Branhama, jak byly zaznamenány ve více než 1 100 kázáních mezi lety 1947 až 1965. Prameny v mých závěrečných poznámkách pocházející z kázání, jsou označeny rokem, měsícem a dnem, kdy byly kázány. Pak následuje stránka nebo číslo odstavce uvnitř určitého kázání. (Datum je uváděno takto: například 11. březen 1962 bude označen jako 62−0311). Ranní a odpolední bohoslužby jsou označeny písmenem „M“ a „E“ na konci data. Pokud poukazuji na čísla stránek nebo odstavců a mezi čísla vkládám lomítko, znamená to, že jsem nahlížel do materiálu v obou těchto číslech.
Všechna kázání Williama Branhama byla opsána a umístěna do počítačového programu umožňujícího vyhledávání, pod názvem „Softwarový balík Poselství“ nebo „Program vyhledávání v Poselství“ (a ten je součástí multimediálního balíku „The Table“). K tomuto programu se můžete připojit zadarmo na stránce Branham org ∕ MessageSearch; nebo si ho můžete na stejné webové stránce zakoupit nebo objednat telefonicky na čísle 812−256−1177.
V době kdy byl sestavován „Program vyhledávání poselství“, programoví vývojáři (Eagle Computing) zpracovali do počítačové podoby všechna kázání, která nebyla knižně vydána ve VGR a očíslovali odstavce tak, že umístili na začátku odstavce velké písmeno „E“, a tím je odlišili od číslování knižně vydaných kázání ve VGR.
Původní výtisk Zjevení sedmi pečetí neobsahoval číslování odstavců. Revidovaná verze je obsahuje. V těchto závěrečných poznámkách jsem používal pouze čísla odstavců z revidované verze, jež jsou označeny hranatými závorkami.
Hojně jsem těžil z bádání George a Rebeky Smithových, která byla zveřejňována v magazínu Only Believe. Můžete číst z mnoha těchto nedostatkových pramenů on-line na adrese Onlybelieve.com.
„Poznámky k 88. kapitole: Lámání pečetí“
Poznámka: Deset kázání Williama Branhama na téma sedm pečetí je opsaných v 523 stránkové knize pod názvem Zjevení sedmi pečetí. V mém shrnutí těchto deseti kázání jsem se zásadně držel způsobu, jakým to on představoval. Nicméně, kvůli tomu, že každý večer, když přistupoval k další pečeti, část látky opakoval, informace v mém souhrnu se skládají z toho, co vyučoval v průběhu celého týdne. Například pod čtvrtou pečetí jsem shrnul jeho nauku o Kristově krvi jako bělicím prostředku na hřích. Poprvé použil tuto metaforu, když kázal Bůh skrytý v jednoduchosti. O Kristově krvi však potom v této sérii mluvil v průběhu každého kázání.
Poznámka o svitcích: Ve Zjevení 5 až 8 Jan nepopisuje doslovný vzhled svitků a jeho sedmi pečetí. Můj popis jsem založil na vzhledu starožitných svitků a také na úvahách, jež jsem převzal z vysvětlivek Williama Branhama týkajících se těchto sedmi pečetí, jak bylo řečeno 18. 3. 1963 odstavec (6) a (45); a 21. 3. 1963 odstavec (21). Skutečného vzhledu těchto pečetí si však nejsem jist, což však není důležité, jinak by nám to Bůh dopodrobna popsal. Jedná se o význam těchto pečetí, který je důležitý.
„Poznámky k 89. kapitole: Jeho poslední velké pokušení.“
Poznámka: William Branham se později vrátil do Montany za pěkného počasí a nechal si udělat tuto fotografii se sedmi horami v pozadí. V Montaně je podle databáze U. S. Geological Survey GNIS hora jménem Branhamův vrch. To ovšem není ta hora, kterou Bůh Williamu Branhamovi ukázal jako znamení. Každopádně v roce 1983 Ministerstvo zemědělství Spojených států označilo jeden druh půdy z Montany názvem Branhamova půda.
Poznámka: Existují mnohá neporozumění ohledně fotografie tajemného oblaku nad Arizonou a skutečného času, kdy těch sedm andělů k Williamu Branhamovi přišlo. Fotografie tohoto tajemného oblaku, který se ukázal ve vydání časopisu Life ze 17. května 1963, byla pořízena večer 28. února 1963. Když posloucháme některé výpovědi Williama Branhama o tomto oblaku a o této fotografii, na níž je zachycen, mnozí lidé (včetně mě) předpokládali, že byl na lovu 28. února, kde se s ním ráno setkali andělé a ten nadpřirozený oblak byl vyfotografován večer nad tím stejným místem. Skutečnosti, ale i to co William Branham řekl, ovšem poukazují na něco jiného.
Během mého průzkumu tohoto úkazu jsem se kontaktoval s arizonským Ministerstvem zvířeny a ryb. Melissa Sweinová, která je jejich současnou archivářkou, mi zaslala kopii arizonských předpisů ohledně lovu javeliny z roku 1963. V roce 1963 lovecká sezóna na javeliny začínala v pátek 1. března a končila v neděli 10. téhož měsíce. Jelikož William Branham řekl, že zastřelil javelinu den předtím než se s ním setkali andělé, tak bychom jej umístili na tomto lovu přesně v tom dnu, kdy ten tajemný oblak byl fotografován, a to by znamenalo, že lovil ilegálně 27. a 28. února. Jestliže mohu promluvit z pohledu 23 leté zkušenosti a zkoumání života tohoto muže, mohu se zaručit, že tento člověk by respektoval zákon. Jako mladý muž kromě kázání a plného úvazku ve Veřejných službách byl ještě zaměstnán na poloviční úvazek jako revírník. Nepobíral za práci revírníka nějakou zvláštní odměnu, ale měl právo obdržet část pokut, které vybral od lidí za porušování státních zákonů lovu. Ač pracoval jako revírník mnoho let, nikdy však od nikoho žádnou pokutu nevybral. Když náhodou chytil nějaké pytláky, vysvětlil jim důležitost zákonů a pak je nechal odejít s pouhým napomenutím. Takovým typem člověka on prostě byl.
Nicméně mám víc než jenom nepřímé důkazy. William Branham ve skutečnosti řekl, že téhož dne, kdy byl tento tajemný oblak vyfotografován, v oblasti Sunset Peaku NELOVIL. Tři měsíce poté, co se s ním setkalo těch sedm andělů, když kázal v domácím shromáždění v Tucsonu, pověděl svým posluchačům o dni, kdy poprvé viděl ten snímek tajemného oblaku v časopise Life. Pověděl: „…tam se nacházeli tito andělé tak zřetelně, jak jen mohli, nacházejí se rovnou na tom obrázku. Vidíte? Díval jsem se, kdy se to vlastně stalo, a to bylo asi dva dny — den nebo dva dny předtím — nebo den nebo dva dny potom, když jsem tam byl. Díval jsem se, kde to bylo — na severovýchod od Flagstaffu — nebo Prescottu, který se nachází jižně od Flagstaffu. Ano, my jsme tam byli (vidíte?) přesně.“ (Kázání: „Pojď a následuj Mne,“ 1. 6. 1963, E7). Toto sdělení nám říká, že si byl vědom této skutečnosti po přečtení článku z časopisu Life, totiž že snímek toho tajemného oblaku nebyl pořízen v tom stejném dnu, kdy se s ním setkalo těch sedm andělů. Když hovoří k obecenstvu bez přípravy o dva týdny později, čte tento článek z časopisu Life, ale nedokáže si vzpomenout, jestli byl tento tajemný oblak vyfotografován před nebo potom, co byl na lovu poblíž Sunset Peaku. Věděl však jistě, že tam nebyl v tentýž den. V tom stejném čase mu bylo jasné, že ten snímek tajemného oblaku v časopise Life vypadal přesně jako to, co viděl ráno 8. března, když ho těch sedm andělů opustilo a když se vznesli na oblohu.
A tak, jak vlastně vznikla ohledně těchto události tato mylná představa? Byla výsledkem nepochopení jiných věcí, které William Branham řekl a které spojovaly tento tajemný oblak nad oblastí Flagstaffu s těmi sedmi anděly, kteří se s ním setkali poblíž Sunset Peaku. Udělal jsem si seznam všech těchto odkazů předtím, než jsem napsal tuto poznámku, a tak je tady nebudu znovu uvádět. Ale kdybychom se podívali na tuto závažnou výpověď a pozorně ji prozkoumali, mělo by nám to pomoci pochopit všechny ostatní věci, které William Branham ohledně této věci řekl.
V kázání „Stát v mezeře“ kázaném v Jeffersonville 23. června 1963 řekl: „Kolik z vás vidělo ten tajemný oblak na obloze? Vidíte ty ruce? A teď to časopis Life zveřejnil — ten článek tady — toho rána, v časopise Life — aby to ukázali. Tady to je — v té době jsem tam byl. Vidíte tu pyramidu toho oblaku? Stál jsem přesně pod tím. A tady ten zřetelný anděl na pravé straně. Vidíte to špičaté křídlo? Přesně jak to bylo řečeno. A tady to je vidět z Mexika1Stát New Mexiko a různých míst, na nichž byl tento snímek pořizován.“ (23. 6. 1963 ráno, 82)
Zní to tak, jako kdyby chtěl říci, že stál přesně pod tím oblakem, když byl fotografován. Jenže to nemůže být to, co tady říká, protože ten tajemný oblak byl fotografován nejméně sto mil severozápadně od Sunset Peaku. Copak to je nějaký výmysl Williama Branhama? Ne, v žádném případě. Odpověď je zřejmá, když porovnáme toto sdělení s tím, které jsem citoval předtím. Podívejme se ještě pozorněji na to, co řekl v kázání „Pojď a následuj mne“. Když se odkazuje na obrázek toho tajemného oblaku v časopise Life, řekl: „To byl čas — ten stejný“ — asi den nebo dva dny před, anebo den nebo dva potom, když jsme tam byli. Vidíte, používá slova „ten stejný čas“ v o něco širším významu než to, co my obvykle předpokládáme. Chce tím říci, že se to stalo asi v rozmezí jednoho týdne (v protikladu ke dvěma událostem, které probíhaly nezávisle celé měsíce nebo dokonce celé roky). Všimněte si, totéž dělá ohledně polohy, kde byl tento tajemný oblak fotografován. Říká: „Díval jsem se, kde to bylo — na severovýchod od Flagstaffu — nebo Prescottu, který je jižně od Flagstaffu. No, a tam jsme právě byli (vidíte?), přesně tak.“ A tady znovu mluví o poloze v širším významu a tím myslí, že se to stalo v oblasti Arizony, kam chodil na lov (v protikladu k tajemným oblakům, které se ukázaly například v Tallahassee na Floridě, nebo v Sao Paulu v Brazílii, nebo na kterémkoliv jiném místě na světě. Svět je ve srovnání s třiceti mil velkým oblakem veliký).
V tomto bodě by kritik mohl namítnout, že William Branham spatřil nějakým způsobem tento oblak buď osobně, nebo v novinovém článku, a pak z toho udělal příběh odpovídající jeho záhadné povaze. Tento scénář však neodpovídá skutečnosti. Zaprvé: Oblak nebyl pozorován z Tucsonu, kde se William Branham nacházel, když se ukázal. Zadruhé: Ze svědectví Gene Normana a z reakce Williama Branhama, je zcela zřejmé, že nevěděl, že tento neobvyklý oblak byl fotografován, dokud neuviděl snímek tohoto objektu v časopise Life vydaném 17. května 1963. Kromě toho William Branham měl vidění této události tři měsíce před tím, než se stala, a popsal ji dopodrobna 9. prosince 1962 ve svém kázání „Pánové, je to znamení konce?“ Když popisoval toto vidění, nebyl si stále jist, kolik těch andělů k němu přijde, věděl však, že jich bude nejméně pět.
Posuďte ještě tuto okolnost: Poprvé v historii tohoto světa byl ve stratosféře a mezosféře fotografován objekt oblaku a publikován v národním časopise; stalo se to 28. února 1963 na obloze nad střední Arizonou. (Další článek o tomto záhadném oblaku se objevil 19. dubna 1963 ve vydání časopisu Science). Není to zvláštní, že tento tajemný oblak (který podle vědeckých znalostí nemůže v takové výšce existovat), se jen tak ukázal a navíc připomínal Ježíšovu hlavu, jak se dívá dolů na tento svět? Není to zvláštní, že se to náhodou ukázalo ve stejné lokalitě a ve stejném čase (v tom širším významu), když William Branham řekl, že se s ním setká sedm andělů? Mohla by to být shoda okolností, ale já si to nemyslím.
Chtěl bych se dále zabývat skutečností, že William Branham spatřil těch sedm andělů z té samé pyramidy ve formě oblaku nad sebou, potom co od nich 8. března obdržel pověření poblíž Sunset Peaku. Ve svém kázání „Snažit se konat Bohu službu bez Boží vůle“, které kázal na snídani kazatelů v Shreveportu v Louisianě 27. listopadu 1965, vyprávěl svému obecenstvu o těch sedmi andělech, kteří k němu přišli, když byl v roce 1963 na lovu, 60 kilometrů severovýchodně od Tucsonu. Když vešel do této části příběhu, kde se tito andělé od něj vzdalovali, řekl: „Sledoval jsem to, dokud se ten kruh nezačal zvedat a oni se začali měnit v mystické světlo podobné mlze. Přesně tak — kolik z vás vidělo ten snímek, který byl pořízený v Houstonu? [Všimněte si, on se odvolává na fotografii ohnivého sloupu, která byla pořízena na jednom z jeho shromáždění v Houstonu v Texasu v lednu 1950. Viz Nadpřirozeno; kniha 3., 46. kapitola.] To je téměř všechno. Vidíte? Tedy, tak to bylo, a to přešlo do toho stejného seskupení a vznášelo se to výš a výš. Já jsem běžel a běžel a snažil jsem se najít bratra Freda a ty ostatní. Za chvíli, asi za půl hodiny jsem ho zpozoroval někde dole, jak mával rukama. Bratr Gene přicházel a také mával. Věděli, že se něco stalo.“ (27. 11. 1965 B, 75)
Nyní si můžeme porovnat tuto zprávu se svědectvím Gena Normana, které bylo zaznamenáno na pásku v modlitebně v srpnu roku 1985 týkající se téže události. Když začneme asi ve 27. minutě tohoto záznamu, Gene Norman řekl: „Lovil jsem možná půl hodiny, když se ozval výbuch. Zaznělo to, jakoby se něco stalo rovnou nad mou hlavou. Podíval jsem se nahoru, ale nic jsem neviděl. Vlastně jsem něco viděl, ale neviděl jsem oblak, tak jak je ukázán na tom snímku. Když jsem se podíval nahoru, viděl jsem dva dlouhé pruhy, jako po letadle, víte, když za sebou zanechává stopu. Dva velké pruhy — jeden míli tímto směrem a druhý míli na druhou stranu a mezi nimi široký prostor. Ale neviděl jsem žádná letadla. Myslel jsem si, že to mohlo udělat letadlo, které překročilo rychlost zvuku. Ale žádná letadla se v této oblasti nenacházela. Prostě tam žádná nebyla, rozumíte. A já jsem nevěděl, co to mělo znamenat. A první věc, když jsem se dostal na vrchol, ta první věc byla, že bratr Branham se mě zeptal: ‚Gene, slyšel jsi tu ránu?‘ Řekl jsem: ‚Byl jsem tady mnohokrát, ale nikdy jsem nic takového neslyšel.‘ Ale on už o tom nic víc neřekl.“
Toho rána možná něco překročilo rychlost zvuku, nebylo to ovšem způsobeno letadlem. Mezi těmito dvěma svědectvími nejsou žádné rozpory. William Branham hleděl do duchovní sféry a sledoval těch sedm andělů, jak formují kruh světla připomínající Ohnivý sloup. Byl přece schopen rozpoznat Ohnivý sloup. Viděl ho v průběhu těchto let tisíce krát, když se modlil během kampaní „uzdravování vírou“. Mnohokrát, když byl pod pomazáním Ducha, se ptal svých posluchačů: „Vidíte to světlo, jak se zastavilo nad tamtou ženou… nebo mužem?“ (Můžete si vyhledat klíčová slova „vidíte to visící světlo“ v Softvérovém balíku poselství.) Jen velice zřídka mohl toto nadpřirozené světlo vidět někdo v obecenstvu. Ale příležitostně to Bůh někomu uvidět dovolil. A někdy milostivě dovolil svůj Ohnivý sloup fotografovat tak, aby to všichni mohli vidět, jak to udělal v Houstonu v Texasu v roce 1950. On si také přál, aby těch sedm andělů na jaře roku 1963 bylo vyfotografováno nad Arizonou jako zvěčněné svědectví té skutečnosti, že William Branham říkal lidem pravdu.
Celkem vzato, příběh o lámání těchto sedmi pečetí je sám o sobě natolik ohromující, že nevyžaduje žádnou nesprávnou koncepci, že těch sedm andělů přišlo k Williamu Branhamovi toho stejného dne, kdy byl pořízen ten snímek záhadného oblaku. Sedm andělů přišlo k Williamu Branhamovi. To je nezvratná pravda. Ale setkali se s ním osm dnů poté, co byl tento záhadný oblak fotografován. A to nedělá celý tento příběh o nic méně zázračný. A jak jsem již řekl v textu tohoto životopisu, je to absolutně v souladu s Písmem, že Bůh oznamuje hlavní prorocké události na nebesích předtím, než to dělá na zemi.
Víte, podobné nedorozumění se stalo v prvních letech křesťanské církve. Během posledních několika dnů Ježíšova života na zemi chtěl Petr vědět, co se stane s učedníkem Janem v budoucnosti. Ježíš Petrovi řekl: „Kdybych chtěl, aby on zůstal, dokud nepřijdu, co je ti po tom? Ty pojď za mnou.“ A Petr to opakoval jiným lidem, a tak se toto rčení rozšířilo mezi křesťany, že Ježíš řekl, že Jan nezemře. To ovšem nebylo přesně to, co Ježíš řekl a nebylo to také to, co Ježíš tím opravdu myslel. Jan tuto mylnou koncepci opravil, když psal svůj životopis o Ježíši asi padesát let později a můžete si o tom přečíst, co on o tom řekl, v Janově evangeliu 21:20−23.
V mém životopise Williama Branhama jsem věnoval hodně času a úsilí, abych se vynasnažil popsat události jeho života přesně, aby se tento úžasný příběh mohl opírat pevně o skutečnosti všude tam, kde jsou dostupná dosvědčující fakta. (Když se mimochodem podíváte na barevnou fotografii tohoto tajemného oblaku v časopise Life, pravý dolní roh oblaku je opravdu špičatý a opravdu vypadá jako křídlo gigantické holubice nebo jinak řečeno anděla, přesně tak jak řekl William Branham).
„Poznámky k 92. kapitole: Zemětřesení.“
Poznámka: Téměř ve dvou tuctech případů po otevření sedmi pečetí William Branham komentoval příjmení Billy Grahama. Připadalo mu to velice důležité, že Abraham měl ve svém jménu sedm písmen a Graham měl pouze šest písmen. William Branham doufal, i když se o tom nezmiňuje ve svých kázáních, že posluchač si všimne, že Branhamovo příjmení má sedm písmen a končí rovněž písmeny H-A-M. Výslovně to říká v audio dopise Lee Vaylemu z května 1964.
„Poznámky k 94. kapitole: Holubice a orel.“
Poznámka: V jiném kázání William Branham řekl: „Ježíš nebyl Bohem, ale byl Bohem. Byl člověkem, a přesto byl Bohem. Plakal, a přesto mohl křísit mrtvé. Plakal kvůli člověkovi, který zemřel a pak ho znovu vzkřísil. On byl Jahve Jireh, Jahve Rapha, Jahve Manasses, byl Jahve se vším všudy. Byl Jahve, a přesto byl člověkem. Byl vlastníkem země. On ji stvořil a neměl místo, kde by složil svou hlavu. Řekl: ‚Ptáci mají hnízda, a já nemám, kde bych složil hlavu. Lišky, které jsem stvořil, mají své nory v zemi, a já nemám místo, kde bych byl pochován.‘ To byla pravda. Musel si vypůjčit hrob, kam měl být pochován. On stvořil lůno ženy. Neměl však lůno, kde by se mohl narodit. Musel se narodit z půjčeného lůna. Stvořil zemi a neměl místo, kde by mohl být pochován. A tak si vypůjčil k pohřbu hrob. Musel si to místo vypůjčit od Josefa z Arimatie, a přesto byl Bohem. On dokázal, že byl Bohem. Rozumíte? My jsme mesiášky, my nejsme Ježíšem. On je naším Otcem. My jsme jenom pomazáni Jeho Duchem, a z toho důvodu byl o Letnicích Jeho život rozdělen. Když ten Ohnivý sloup sestoupil, rozdělil se na jazyky, které se posadily na jednom každém z nich. Byl to Bůh, který rozdělil sám sebe mezi své lidi, protože církev a Kristus jsou jedno, zrovna tak jako muž a žena jsou jedno.“ („Otázky a odpovědi“, 64−08 30M, 1085−110 až 1085−111).
R
Poznámky
- Stát New Mexiko ↩