KDYBY BYL WILLIAM BRANHAM pouze nějakým velkým evangelistou a jeho služba by byla navíc obohacena o prvek „uzdravení vírou“, jeho příběh by skončil na Štědrý večer v roce 1965. Budoucí generace by určitě četly o jeho životě se zvědavostí a fascinací, tak jak čteme o velkých evangelistech minulých staletí. Křesťané jsou inspirováni, když čtou životopisy o mužích jako Charles Finney, Charles Spurgeon, Dwight Moody a Smith Wigglesworth, ale relativně málo lidí studuje kázání těchto mužů. Mužům a ženám, kteří se stali zakladateli křesťanských hnutí, se dostává více pozornosti, nicméně většinou to pochází od historiků nebo od kazatelů z té které denominace nebo sekty. Služba Williama Branhama je jiného rázu. On byl něčím víc než pouhým evangelistou a jeho vliv má větší dosah než pouhé povzbuzení a inspirace. Když v jeho službě došlo ke změně důrazu z Božského uzdravení na křesťanské vyučování, jeho rozhodnutí mělo dalekosáhlé důsledky, jež se do dnešního dne znásobňují.
Po smrti Williama Branhama zůstal Fred Sothmann v Branhamově modlitebně a pokračoval v rozesílání nahrávek kázání Williama Branhama na magnetofonových kotoučích všem, kteří si o ně požádali. Žádostí bylo mnoho a rok po roce jejich číslo narůstalo. Správní rada v Branhamově modlitebně udělala distribuci těchto kázání na magnetofonových páscích svou prioritou. Schválila rovněž požadavek Roye Borderse na přepisování a distribuci kázání ve formě tisku.
V březnu 1966 Roy Borders zahájil hromadný tisk v Tucsonu a svou živnost nazval Spoken Word Publications. První brožurou, kterou vytiskl, bylo poslední kázání Williama Branhama, které ve svém životě kázal, pod názvem „Večeře Páně“. S pomocí Pearry Greena vytiskl Borders 500 kusů a rozeslal lidem, kteří si objednávali magnetofonové nahrávky Williama Branhama. Přiložil k nim dopis se sdělením, že plánuje tisknout i následující kázání a prodávat je za 25 centů za kus. Když jeho seznam adres narůstal, přibývalo i dobrovolných příspěvků a během jednoho roku po svém vzniku si mohlo Spoken Word Publications dovolit tisknout a rozšiřovat kázání Williama Branhama bezplatně.
V roce 1967 Roy Borders vytisknul knihu, která obsahovala sérii deseti kázání Williama Branhama na téma Sedmi pečetí a pojmenoval ji Zjevení sedmi pečetí. Jelikož William Branham nemohl provést úpravu těchto kázání takovým způsobem, jak ji provedl v knize Sedmi církevních věků, Roy Borders vytiskl tato kázání doslovně. Znesnadnilo to její čtení, ale ulehčilo to lidem sledovat knihu současně s poslechem magnetofonového záznamu. V březnu 1969 přestěhoval Borders svou tiskařskou živnost z Tucsonu v Arizoně do Jeffersonville v Indianě.
Meda Branhamová zemřela 12. května 1981 ve věku 62 let. Byla pochována vedle svého manžela v Jeffersonville. Roy Borders zemřel v roce 1982, ale v té době už byla nezisková společnost Spoken Word Publications soběstačná. V červnu 1986 byla Spoken Word Publications sloučena se službou kopírování magnetofonových pásků v Branhamově modlitebně pod názvem Voice of God Recordings, Incorporated. Asi v této době Josef Branham převzal vedení obou těchto aktivit.
Na úsvitu nového tisíciletí byly každým rokem rozšiřovány milióny kázání Williama Branhama jak audio digitálně, tak v tisku. Ne všechny výtisky a záznamy těchto kázání pocházely z Jeffersonville. Spousty výtisků a záznamů vznikaly v různých městech Spojených států, Kanady, Jižní Ameriky, Evropy, Afriky, Indie a Asie. Každým rokem bylo víc a víc kázání Williama Branhama rovněž překládáno z angličtiny do jiných jazyků. Půl století poté, co William Branham přesunul důraz z uzdravení vírou na křesťanské vyučování, lidé na celém světě nadále studují jeho kázání a věří, že tato nauka je jim nápomocná k přípravě na návrat Ježíše Krista.
Život Williama Branhama byl důkazem toho, co Bůh může docílit s někým, kdo se pokorně poddá Duchu svatému. Jeho život začal velice svízelně. Potom, co se odevzdal lásce Ježíše Krista, žil mimořádným duchovním dobrodružstvím. Vzoroval svůj život na zbožných mužích, o nichž četl v Bibli. Postavil svou službu na solidním biblickém základě. Sláva, peníze, politická moc, prestiž — tyto hlavní symboly úspěchu neměly pro něj žádný význam. Toužil jenom po tom, aby naplnil Boží vůli pro svůj život a dělal to k oslavení Ježíše Krista. Mnohokrát to znamenalo jít proti proudu tohoto bohatého samolibého Laodicejského církevního věku. Nebyla to snadná cesta. Ale proto, že po ní šel, nám zanechal nesmazatelné dědictví.
Mnoha způsoby byla služba Williama Branhama v celé moderní historii jedinečná. Nepůjčoval si názory svých současníků ani nepodléhal proměnným větrům veřejného mínění. V určitém smyslu vytyčil novou cestu, protože svět nikdy předtím neviděl ani jednoho člověka, který by mohl představit tolik nadpřirozeného potvrzení. Z druhé strany, pouze vyčistil velice starou cestu, která už tak zarostla plevelem lidských tradicí, že z ní zůstaly jenom nepatrné stopy. Teď se stezka stala opět viditelnou a zůstává pro nás, abychom následovali jeho šlépěje — ne abychom dělali to, co on, ale abychom šli, kam on nás vede — do přítomnosti Pána Ježíše Krista.